Záchrana - 45. DÍL

1. února 2017 v 18:34 | Hádes |  Záchrana
Title: Záchrana
By: Adi
Part: 45.


Dost jsem si oddychla, když mi otevřel taťka.
"Lily zlatíčko, konečně si tady." Hned mě objal.
"Ahoj tati."
"Jsi nervózní, že?"zeptal se pobaveně.
"Ani nevíš jak." Povzdechla jsem si.
"Pomůže, když ti řeknu, že Karolína je stejně nervózní jako ty?" Tahle informace mě docela uklidní. Nejsem jediná, která z toho vyšiluje, ale…
"Moc ne." Zasměju se.
"Tak pojď, ať to máš za sebou." V tom jsem si to uvědomila.
"Počkej tati, já nechala dárek pro Natálku v autě. Dojdu pro něj."
"Teď ne. Chci ti představit moji Karolínu." Povzdychnu si. Stejně se tomu nevyhnu.
"Zlato? Náš host dorazil." Mezitím mě taťka dotáhl do kuchyně. Od linky se na nás otočila paní s úsměvem.
"Ahoj, konečně tě poznávám. Pavel často o tobě mluví." Natáhla ke mně ruku, ale pak ji zase stáhla, protože si asi uvědomila, že ji má ještě špinavou od krájení masa.
"Promiň, jsem trochu nervózní."
"To je v pořádku. Jsem ráda, že nejsem sama." A teď nastalo to trapné ticho. Jen jsme se všichni na sebe usmívali. Když se už Karolína nadechovala, že něco řekne…
"Mamííí." Ozvalo se z horní části domu a hned na to byl slyšet dupot po schodech. Netrvalo to ani dvě minuty a do kuchyně vběhla malá hnědovlasá holčička v modrých šatičkách. Dlouhé vlásky měla ve dvou roztomilých culíkách. Prošla okolo mě, aniž by si mě všimla.
"Mami koukej, co jsem namalovala pro Lily. Myslíš, že se jí to bude líbit?" Karolína se k ní sehla s úsměvem, ale než jí stihla něco říct, odpověděl za ní taťka pobaveně.
"A proč se jí nezeptáš sama?" Natálka se na něj zamračeně podívala a chtěla mu něco říct, ale pak jí pohled padl na mě. Zamračený pohled byl ten tam. Překvapením vykulila oči a otevřela pusinku. Byla roztomilá. Udělala jsem krok k ní, protože ona stále stála na místě a vykuleně mě pozorovala. Když jsem od ní byla jen na půl kroku, sehnula jsem se, abychom si viděli do očí.
"Ahoj Natálko." Usmála jsem se na ní. Jenže ona na mě stále jen koukala. Dýchá vůbec?
"Jsem Lily, ale to už asi víš. Mm… ten obrázek je pro mě?" pohledem jsem sklouzla na obrázek a pak zpátky. Natálka jen přikývla.
"Můžu se podívat?" Přikývla a podala mi ho. Já si ho od ní vzala. Byli na ní dvě postavy. Dvě hnědovlasé dívky, nejspíš princezny, protože měli korunky. Jedna byla větší a měla fialové šaty a ta menší je měla modré.
"To jsme my dvě?" s úsměvem jsem se na ní podívala. Natálka stydlivě přikývla.
"Jsi moc šikovná a za ten obrázek ti děkuju, je moc hezký. Obejmeš mě?" roztáhla jsem ruce.
"A můžu?" šeptla. Přikývla jsem a její úsměv se roztáhl. Se smíchem se mi vrhla kolem krku, až jsem to málem neustála.
"Budeme kamarádky?"
"Budeme víc než to." Pohladila jsem jí po vláskách a lípla malou pusu na nos.
"Strejda mi o tobě každý večer vyprávěl. Ukážu ti můj pokojíček." Vzala mě za ruku a táhla po schodech. Normálně bych u malých holčiček čekala, že budou mít pokojík do růžova, ale ten Natálky byl do modra. Proč, jsem pochopila, až když jsem se podívala na stěnu vpravo. Byl na ní Olaf z pohádky Ledové království.
"Máš ráda Ledové království, že?" Natálka začala horlivě přikyvovat.
"Znáš tu pohádku?"
"Jasně že jo. Je moje z nejoblíbenějších."
"Zazpíváš mi?" upřela na mě ty svá velká kukadla. Připomněli mi ty Niallovi, stejně modré a dětské. Nemohla jsem odmítnout.
"Když to…"
"Holky pojďte na večeři." Křikl na nás taťka.
"Možná někdy jindy, pojď." Tentokrát jsem ji za ruku vzala já.
Na přání Natálky jsem si sedla vedle ní a Karolína nám nandala večeři.
"Chceš pomoct?" už jsem se zvedala, ale Karolíny ruka mě zastavila.
"Ne ne, to je v pořádku, ty si host. Pavel mi pomůže, že?"
"Uhm jo jasně, že jo."
Večeře probíhala dobře. Dost jsme se nasmály a prvotní nervozita zmizela. Karolína je opravdu úžasná, nedivím se, že táta jen září. A Natálka je andílek. Zapomínala jsem na všechny starosti a konečně si připomněla jaké to je trávit čas s rodinou. Pak, ale přišla otázka, které jsem se bála.
"A co ty a Niall?" v tu chvíli jsem ztuhla a Karolína to poznala.
"Omlouvám se, pokud jsem moc zvědavá nebo…"
"Ne to ne jen se o tom nechci moc bavit."
"Rozešli jste se?" zeptal se tentokrát taťka.
"Ne teda um… vlastně sama nerozumím tomu, co se mezi námi stalo. Je to složité."
"To vztahy někdy jsou, ale věřím, že se to vyřeší."
"Aby to bylo co nejdřív."
"A proč mu nezavoláš?" podal taťka trefnou otázku. Zamyslela jsem se nad tím. Proč se mu jednoduše neozvu?
"Protože mám strach. V podstatě jsem z Londýna utekla, aniž bych mu něco řekla. Možná jsem s ním mluvit ani nechtěla. A to nechci ani teď. Dává to smysl?" přikývli a díky pro mě, jsme se k tomu už nevrátili.
"Zlatíčko měla by si jít spinkat." Řekla Karolína asi po dvou hodinách.
"Ne, já chci být s Lily." Našpulila uraženě pusu.
"A co kdybych ti přečetla pohádku. Šla by si potom spát?"
"Dvě pohádky." Udělala na mě psí očka. Usmála jsem se a přikývla. Natálka s vypísknutím utíkala do pokoje.
"Děkuju." Usmála se na mě Karolína.
"Není za co. Udělám to ráda." S tím jsem se zvedla a šla za Naty. Když jsem vlezla do pokoje, Natálka stála už v pyžamu před svojí knihovničkou.
"Máš vybráno?" zakroutila hlavou a pořád zamyšleně koukala na knížky.
"A co kdybych ti nějakou vyprávěla?" zkusila jsem. Ona se na mě s jiskřičkami v očích podívala.
"Zazpíváš mi?"
"Cože?" zeptala jsem se jí zaraženě. To jsem nečekala.
"Prosím zazpívej mi. Místo pohádek." Přiskočila ke mně a obejmula mně kolem pasu.
"No já…"
"Prosííím." Povzdychla jsem si. Jsi slabota Lily.
"Dobře." S úsměvem od ucha k uchu mě pustila a skočila do postele. Objala plyšáka ode mě a nechala se přikrýt peřinou. Nezapomenu jak se tvářila, když jsem pro něj došla. Tolik dětské radosti.
"A jakou by sis přála?"
"Tu z filmu Ledové království, jak zpívá Elsa." Že mě to nepřekvapuje.
"Můžu v originále?" přikývla a ještě víc se zahrabala do peřin.
Když jsem dozpívala, Natálka už v polospánku zamumlala: "Mám tě ráda Lily a taky strejdu."
"My tebe taky." Zašeptala jsem a políbila ji na čelo.
I'm back!
Děkuju za komentáře u minulého dílu. Jsem dojata z toho jak se vyjadřujete o příběhu i o mém stylu psaní. Chci abyste věděli, že jste Ty nejlepší čtenářky a já vás MILUJU.
Bohužel jsem nemohla vyslechnout vaši žádost, co se týkalo Nialla. Ale nebojte v dalším díle, by už se měl teoreticky objevit.
Taky chci poděkovat za vaši trpělivost a další díl se pokusím vydat dříve než za 3 měsíce.
Ou... málem bych zapomněla: na wattpadu jsem jako @AdiWilliams
Tak zase u nového dílu. Bye
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Zoe Zoe | 1. února 2017 v 18:50 | Reagovat

Nemám slov, paráda!

2 Adel💎 Adel💎 | 2. února 2017 v 19:26 | Reagovat

Nemám slov čekání se vyplatilo
💞💞💞💞

3 Rosalie Marie Anna Rosalie Marie Anna | 5. února 2017 v 10:19 | Reagovat

Wow. Paráda.

4 Rose Rose | 6. února 2017 v 18:24 | Reagovat

Úžasný díl!
Už jsem si ani nemyslela, že by jsi mohla něco vydat. Myslela jsem si, že moje oblíbená povídka skončí nedokončená. Budu moc vděčná a šťastná, když jí dokončíš. Fakt paráda...
Rose

5 Terka Terka | E-mail | Web | 16. února 2017 v 18:49 | Reagovat

Zrovna dneska jsem měla dobrej den, tak jsem se chtěla kouknout jestli si nepřidala další díl Záchrany,no a když jsem se koukla,tak tady opravdu byl ! ;-D Zase je to prostě ÚŽASNÝ a kdyby si chtěla, tak tady je můj Wattpad  https://www.wattpad.com/user/DirectionerkaTerka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama