Red Rose Killer - 67. DÍL

29. prosince 2016 v 18:33 | Hádes |  2. Red rose killer
Title: Red Rose Killer
By: Jana
Part: 67.
Život je naprosto nevyzpytatelný. Jednou jste na samotném vrcholu a nemůžete se nabažit štěstí, které vás potkalo, ale hned můžete být nemilosrdně svrženi až na to nejhlubší dno, ze kterého se jen těžko dává všechno zase do kupy. Upřímně? Já si připadám jako na horské dráze. Hned jakmile se v mém životě naskytne troška štěstí v podobě Liama a Elisabeth, musí se vždycky něco pokazit. A kdyby jenom pokazit… Willova smrt byla jedna z nejhorších ran, které mě v životě potkaly a to jsem nikdy neměla na růžích ustláno. Je to už týden a já ho pořád před sebou vidím. Nehybného v kaluži vlastní krve. Ten obraz se mi navždy vryl do sítnice a bude mě pronásledovat až do mé bídné smrti, protože s tím, co jsem napáchala lidem kolem sebe, si ani nic jiného nezasloužím.

Dnes měl Will pohřeb, kterého se zúčastnila celá jeho rozvětvená rodina a většina policejního sboru našeho okrsku, protože by se zde našel málokdo, kdo by Willa a jeho výsledky neznal. O to víc nevítaná jsem si tam připadala já, která mezi těmito lidmi už dlouho neměla co dělat, protože jsem naprosto pošpinila to, v co jsme všichni přísahali a členům Willovy rodiny jsem se absolutně nemohla podívat do očí, protože to já jsem byla příčina Willova předčasného odchodu. Ale nemohla bych sama se sebou žít, kdybych se s Willem důstojně nerozloučila. Společně s Rayem, který byl na tom ještě hůř než já, protože znal Willa celý svůj život a nedali bez sebe ani ránu, ale i tak v sobě našel sílu, aby mě povzbuzoval v mé mizérii, jsme se tedy vydali na jeho pohřeb i za podmínky, že mě tam nebudou chtít. O to víc mě překvapilo, když jsme se usadili v jedné ze zadních řad, daleko od ostatních truchlících, že za námi přišla Willova matka a vyzvala nás, abychom se připojili k její rodině v první řadě. Nemohla jsem ji odmítnout a už vůbec jsem nemohla odmítnout její další prosbu - říct o jejím synovi několik málo slov, protože on by si to tak určitě taky přál. I když jsem neměla nic připraveného a probodávaly mě stovky nevraživých pohledů, v čele Anthony Hopkinsem, mým bývalým šéfem, vyplodila jsem přímo od srdce ódu na Willa, kterou jsem drmolila mezi potoky slz a záchvaty vzlykotu. Když jsem pak znovu usedla vedle Raye a nepřítomně poslouchala další projevy o Willově životě a bilancovala svůj dosavadní život, definitivně jsem se rozhodla, že ho musím změnit. To Willovi dlužím, abych splnila jeho poslední přání - Nepřežívej, ale žij!
"Kate…" zamumlal rozespale, když jsem se potichu vkradla do jeho pokoje a natáhla se na postel vedle něj.
Položila jsem si hlavu na jeho rameno a jenom tak tiše ležela a užívala si jeho přítomnost. To se mi na něm líbilo. I když měl jistě plno otázek o dnešním namáhavém dni, nechal si je pro sebe a jenom mi lehce přejížděl rukou po zádech. Nechal mě, abych já sama, pokud budu chtít, začala mluvit. Jenomže mě zrovna nenapadala žádná slova, i když jsem mu toho tolik chtěla říct.
"Byla jsem za Lizzie," začala jsem po dlouhé chvíli ticha. "Doktor mi řekl, že když bude tak skvěle prospívat i nadále, mohla bych si ji příští týden už konečně odvést domů." Řekla jsem co nejvíce vesele, jak to jen šlo.
Samozřejmě, že to byla ta nejlepší zpráva, která mě v dnešním pochmurném dni mohla potkat, ale moje citově vyprahlá tělesná stránka mi nechtěla dovolit se těšit ani z této radostné události.
"Tak to je skvělá zpráva!" vykřikl Liam, až mě tím vylekal. "Konečně ji uvidím. Konečně i já budu vědět, jak vypadá a nebudu se muset spokojit jenom s fotkami a vašim vyprávěním. Ne, že by i to nestálo za to." políbil mě na temeno hlavy a celý se třásl nedočkavostí.
Byla jsem za něj ráda, protože se neustále vyptával, jestli není možné, aby malou nějak dopravili do jeho pokoje, když jsou ve stejné nemocnici, ale pokaždé se setkal s odmítnutím. To vše se však změní za pár dnů a Liam si svou dceru bude moct konečně pochovat. Ale bohužel to není jediná "novina", kterou jsem mu přišla říct. Záměrně jsem začala radostnou zprávou, aby snad bolest z toho, co se dozví, byla mírnější? Ne, spíš jsem byla srab, abych mu všechno pověděla na rovinu. Ale stejně mě to nemine, stejně Liamovi zlomím srdce…
Jako bych byla pod vodou a slyšela kolem sebe jenom šum Liamových slov. S vynuceným úsměvem jsem přikyvovala jeho plánům, které ze sebe chrlil a které se bohužel nikdy nesplní tak, jak by chtěl. Nechtěla jsem, to udělat, ale musela jsem. Musela jsem sobecky myslet na sebe a utnout proud slov, která mi lámala srdce.
"Liame," oslovila jsem ho a s tónem a výrazem, s jakým jsem to řekla, okamžitě ztichl a zaraženě mě pozoroval. "Já… já…" pokusila jsem se několikrát začít, ale slova odmítala opustit moje ústa.
Liam mě zmateně pozoroval a snažil se alespoň z mých očí vyčíst, co se děje.
"Miluju tě, strašně moc," začala jsem znovu a slzy začaly plnit mé oči. Teď už i jemu muselo dojít, o co se snažím. Musel vědět, že se mu tímto neohrabaným proslovem snažím dát sbohem. Že ho sice můžu milovat, ale je tu nějaké ALE, které má dostatečnou moc, aby se postavilo mezi nás a rozdělilo nás. "Ale… Musím odtud pryč." Vychrlila jsem ze sebe, než jsem se hystericky rozbrečela.
Liam na mě jenom strnule díval, stále neschopný slova.
"Nemůžu už zůstat v Londýně." Snažila jsem se mluvit souvisle, abych ze sebe co nejrychleji dokázala dostat důvod, proč ho opouštím. "Nemůžu spokojeně bydlet v městě, kde žil i Will, bez něj. Musím pryč…"
"Kate, chápu, co pro tebe znamenal, ale…" Jako by až teď našel slova a pokoušel se mi můj úmysl rozmluvit.
"Ne, nechápeš." Odbyla jsem ho prudce. "Nechápeš to, protože jsi ho neznal ani nemiloval tolik jako já a už vůbec nemůžeš pochopit to, jak se cítím, když vím, že jsem odpovědná za jeho smrt!" Takovou sodu si nezasloužil, ale musí pochopit, jak mi je a proč tohle všechno dělám.
"Tys ten kohoutek nestiskla." Snažil se zadržet slzy i mě.
Kohoutek jsem sice nestihla, jak nakonec prokázala expertíza, stiskl ho opravdu Erik, ale to mou vinu nesnižovalo. V té výslechové místnosti se ocitl kvůli mně. Za jeho smrt sice odsoudili na doživotí Erika, ale já si doživotní trest ponesu také.
"Jako bych to udělala!" vykřikla jsem a prudce se posadila. "Zemřel kvůli mně a to mi nevyvrátíš. Ostatně si to taky myslí každý, akorát neměli tolik odvahy mi to říct dneska do očí. Že kvůli mně zemřel skvělý chlap a já jsem stále na živu, i když jsem v té rakvi měla ležet místo něj!" křičela jsem hystericky a bylo mi jedno, že jsme teď v nemocnici a kdokoliv může přijít.
"Kate, tohle už nikdy neříkej!" zařval i Liam. "Nikdy neříkej to, že bys měla zemřít místo něj, protože tím jenom pošpiníš jeho památku. Willova smrt byla tragická nehoda, když prokázal neskutečnou odvahu a vrhl se proti muži, který měl v ruce nabitou zbraň, aby tě ochránil. Každý kdo říká něco jiného, je naprostý tupec a měl by se za sebe stydět!"
"To říkáš proto, protože mě miluješ." Pronesla jsem se sklopenou hlavou. "Kdybys měl objektivní úsudek, myslel by sis to, co ostatní." Zarazila jsem ho vztyčenou rukou, když na to chtěl něco namítnout. "Ale protože mě miluješ, měl bys pochopit mou situaci a nechat mě jít."
Nechápala jsem, kde se ve mně ta slova berou, ale i když mě to neskutečně bolelo, musela jsem Liama přesvědčit, že můj odchod bude pro nás oba nejlepší.
"Ty moc dobře víš, že to nemůžu udělat." Skoro to zašeptal. "Ty a Lizzie jste můj život. To jenom kvůli vám každé ráno vstávám, i když vím, že se můj stav nikdy nezlepší. Vy jste moje naděje, že i přes to všechno, co se v mém životě podělalo, se můžu cítit šťastný. Seber mi to a sebereš mi důvod žít."
Liamova odpověď mě naprosto odrovnala a jen tupě jsem zírala do jeho tváře zmáčené slzami. Will kvůli mně už zemřel, nedovolím, aby to samé udělal Liam. Zvláště, když má kolem sebe milující rodinu, která by pro něj udělala cokoliv na světě. Cloumala mnou zloba na to, že by jenom tak zahodil svůj život a jen těžko jsem hledala slova, která bych mu na jeho prohlášení mohla říct.
"Liame Payne, opovaž se ještě někdy říct něco podobného!" Měla jsem chuť s ním zatřást, ale raději jsem své paže omotala kolem sebe, abych to opravdu neudělala. "Máš milující rodinu, která by pro tebe udělala cokoliv na světě. Jsi mladý a slavný, máš spoustu přátel a tahle nemocniční postel není to, co určuje to, kým jsi. Myslíš, že bych se do tebe zamilovala, kdybych viděla jenom toho zmetka, kterým jsi byl před tím? Přestaň už o sebe smýšlet jako o někom, kdo si nezaslouží všechno, co má kolem sebe a nepřežívej, ale žij! Přesně tohle jsem si uvědomila i já dnes na Willově pohřbu a přesně to bylo i to poslední, co mi řekl, než vydechl naposledy. Proto jsem se rozhodla, že pro mě, zkrátka pro všechny, bude lepší, když odejdu a budu se opravdu snažit žít, protože tady s vidinou Willa na každém kroku, se mi to opravdu nepovede." Skončila jsem svůj monolog a Liam mě jen upřeně pozoroval.
Až po docela dlouhé chvíli ticha promluvil: "Takže už nemůžu udělat nic, abych tě přesvědčil?" zeptal se chraplavě.
Zakroutila jsem hlavou. "Bude to tak pro všechny lepší." Snažila jsem se ho představit o pravdivosti svých slov, i když jsem nedokázala přesvědčit ani sama sebe.
"Bude to lepší možná jenom pro tebe, ale nebudu ti bránit, když už jsi to rozhodla za nás za oba." Řekl s neobvyklou razancí v hlase a otočil ode mě hlavu.
"Liame…" vypadlo ze mě a chytila jsem ho za paži.
"Myslím, že bude nejlepší, když už půjdeš," promluvil, ale hlavu už ke mně neotočil. Bylo však znát, že ho stojí veškeré přemáhání, aby mluvil klidně.
Poslušně jsem slezla z postele, popadla svou kabelku a ještě ve dveřích se na něj otočila, abych si zapamatovala tuhle chvíli, kdybych měla nutkání si ještě všechno rozmyslet.
"Sbohem," kuňkla jsem a rychle vypadla z místnosti.


Pozn.: Po skoro čtyřech měsících čekání tu máte další díl, který jsem před chviličkou dopsala. Snad si ho tu někdo ještě přečte a bude se mu aspoň trochu líbit. Ještě se rozhoduju, ale možná to je předposlední díl. Záleží, do kolika dílů nacpu závěr. Tak se mějte skvěle a s dalším dílem se budu snažit přijít dříve. ;)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Majka Majka | Web | 30. prosince 2016 v 8:16 | Reagovat

Wow, konečně, a znovu paráda!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama