Italské prázdniny [Bratránek na zabití, ale i přes to ho miluju!] - 4. DÍL | 2. ŘADA

3. prosince 2016 v 21:59 | Hádes |  Bratránek na zabití, ale přes to ho miluju!
Title: Italské prázdniny [Bratránek na zabití, ale i přes to ho miluju!]
By: Danny
Part: 4. DÍL | 2. ŘADA
Ráno jsme se probudila až kolem jedenácté. Bolela mě hlava, ale nic hrozného. Díky bohu. Zalezla jsem do koupelny a dala si studenou sprchu. Po příchodu do pokoje mi oči zabloudili k telefonu, začal blikat, oznámení, že mi někdo napsal. Přešla jsem k němu a odemkla ho. Ahoj, co to mělo znamenat? Chci vysvětlení, napiš mi, kde se sejdeme, zítra odpoledne! L. Jen jsem koukala s pusou dokořán. Odepsala jsem mu, jestli ví kde je tady park. Hned odepsal, že ano a v kolik se sejdeme. Položila jsem telefon a šla se obléknout. Vzala jsem si kraťasy, tílko a šla dolů. Byla tu jen Kate.
"Čau prcku!"pozdravila jsem jí a zamířila rovnou do kuchyně. Chňapla sem po croasantu a šla si sednout na gauč do obýváku. Kat koukala na Harryho Pottera. Koukala jsem s ní a přemýšlela. Včera to bylo…. Měla jsem… neměla jsem utíkat. Měla jsem si s ním promluvit. Musím se domluvit zítra… musím mu to vysvětlit. Vyběhla jsem do pokoje, vzala mobil a napsala.. Můžeme se sejít už dnes? D. nečekala jsem dlouho,když mi přišla kladná odpověď, s tím, že se sejdeme za hodinu. Usmála jsem se a šla do koupelny. Během půl hodiny jsem si udělala vlasy a namalovala se. Hodila jsem na sebe, delší svetr, džíny a s botami v ruce jsem seběhla schody.
"Kam jdeš?" zbystřil Filip.
"Jdu ven." Usmála jsem se a už se obouvala.
"Dobře, dej vědět, kdy přijdeš." Zavolal na mě z obýváku. Vzala jsem tašku a už i to pelášila k parku. Cesta mi trvala pár minut, kord když jsem to měla z kopce. V parku jsem si sedla na lavičku a užívala si písniček z mobilu. Koukala jsem na obě strany, a když se objevil na konci parku. Zvedla jsem se a šla mu naproti. Měl na sobě bílé tričko, přes to černé sako, a kalhoty. Posledních sedm kroků už to nevydržel a rozběhl se ke mně. Doslova po mě skočil.
"Ahoj Dan! Strašně si mi chyběla." A nepouštěl mě z náručí.
"Počkej, dusíš mě, Louisi!" skuhrala jsem a smála se. Loui pustil a koukl mi do očí.
"Itálie je tak velká a my zrovna jedeme do té, kde ty žiješ!" usmál se.
"Vidíš, taková náhoda, jak si se měl?" a tím to začalo. Začal vyprávět, co všechno bylo, když jsem odjela. Jak se bavili zbytek prázdnin, a jak se pak loučili, když museli odletět zpět. Po roce se přijeli podívat. Patrik zavolal holkám a užili si týden spolu. Lexi se mu prý přiznala, že se do něj zamilovala a už jsou spolu přes tři roky.
"Ježiš, tak to ti přeji!" jásala jsem. Vím, jak si mi Lex stěžovala, jak je to pro ni těžké, pak přerušila kontakt a už se neozvala. To samé Alex. Začala pracovat a už jsme si nepsaly. Ta si prý začala s Harrym. To je mi taky novinka. Zayn se půl roku po mém odjezdu rozešel s Perri a teď je s nějakou Kristýnou. Jsou tu všichni.
Už jsem s Loui venku už přes čtyři hodiny a celou dobu se nezmínil o něm.
"A pak Zayn proběhl pod tou cedulí a Niall za ním, jenže ten se jí nevyhnul!" smál se Loui. Během vteřiny mu to došlo.
"Je, promiň." Posmutněl.
"Proč, vyprávěj dál." Usmála jsem se. Živě jsem si to představila.
"Já… Můžu se na něco zeptat?" zkoumal špičky svých bot.
"Povídej."
"Proč si včera utekla a nic mu neřekla? Začal s tím už v tom klubu. Říkal já ji viděl, já ji viděl. Celou dobu domů si říkal, že se mu to jen zdálo. Měl jsem takovou chuť mu říct, že tě opravdu viděl. Od té doby se zavřel v pokoji a furt si zpívá a hraje na kytaru. Hraje tvojí oblíbenou písničku."
Vyvalila jsem oči. Jako fakt.
"Tak…?" řekl po delším tichu.
"Dej mi mobil!" řekla jsem mu. Bez ptaní, mi ho podal. Udělala jsem pár věcí a pak mu to podala. Koukal jak sůva, ale pochopil. Chvíli to vyzvánělo. Naklonil se ke mně, abych slyšela.
"Ano, Loui!" ozval se jeho hlas. Zdál se mi takový chraplavý a ubrečený.
"Ni, můžeme se sejít v tom parku, o kterém jsem ti říkal?" řekl Loui.
"Mě se nechce!" zavrčel.
"Ale no tak, bráško!" prosil lou.
"Nejdu nikam…" a rozkašlal se.
"Prosím…" ozvala jsem se potichu. Telefon jako b ohluchl.
"Loui, kdo to byl?" zeptal se po chvíli.
"Přijď!" řekl mu a zavěsil. Koukl na mě a usmál se.
"Myslíš, že přijde?" zeptala jsem se. Nadzvedl ramena.
"To nevím." Řekl. Půl hodiny jsme ještě seděli a povídali si. Když už jsme se shodli na tom, že nepřijde, objevil se na konci chodníku do parku. Zastavilo se mi srdce. Byla už trochu tma. Měl na sobě mikinu, kapuci přes hlavu, ruce v kapsách a sledoval zem.
"Vidíš, já to říkal!" zašeptal mi Loui, "Tak já půjdu, užij si to. Napíšu zítra, Lex tě bude chtít určitě vidět." A zvedl se.
"Ahoj!" řekla jsem nervózně. Loui mu šel naproti. Zastavili trochu dál ode mně. Loui ho zastavil a něco mu řekl. Trochu se narovnal. Sledovala jsem a snažila se přijít na to co mu říká. On se podivil, vykoukl zpoza Louiho a zaostřil na mě. Loui ho poplácal na zádech, otočil se zamával mi a už mířil pryč.
On tam stál a jen sledoval mě, jak tam sedím. Zvedla jsem se. Ani se nehnul. Pořád tam jen stál. Přinutila jsem nohy, aby se rozešli. Pořád stál nehnutě. Začínala jsem se bát, že se otočí a půjde pryč. Stál. Zastavila jsem kousek od něj. Asi pět kroků. Sledoval mě těma svýma modrýma očima. Bylo v nich vidět smutek, zklamání, možná i radost.
"A…ahoj." Vykoktala jsem. Ticho. Asi nechce mluvit. Čekala jsem, minutu, dvě, pět.
"Tak… já… ráda jsem tě viděla." Řekla jsem mu a otočila se, že půjdu. Už jsem byla zády, když…
"Myslel jsem, že se mi to jen zdá." Řekl konečně. Já se otočila.
"Nikdy mě nenapadlo, že tě ještě uvidím." Pokračoval, " když si odjela, zalezl jsem do pokoje a tři týdny nevylezl. Chtěl jsem ti zavolat, nebo napsat, ale neměl jsem nato odvahu." Odmlčel se.
"To je tak všechno, nejspíš bych měl jít." A už se taky otáčel.
"Já chtěla… chtěla jsem ti zavolat!" začala jsem já. Zastavil, otočil se a koukal. Zase ticho. Pokusila jsem se usmát. V tu chvíli se pohnul, a překonal tu mezeru mezi námi. Vyvalila jsem oči a zůstala stát jako přimrzlá. To co mě už pět let trápí ve snech, to co pokaždé cítím, když si na něj vzpomenu. Jeho rty se tiskly k těm mým a já stála jak prkno. Odtáhl se.
"Já… promiň, neměl jsem to dělat." Zesmutněl.
"Pokračuj!" pípla jsem. Zarazil se, ale znovu se ke mně přilepil. Tentokrát jsem spolupracoval.
Po dlouhých minutách jsme se odtáhli. Neskutečný pocit. Nedokážu ho ani popsat.
"Strašně si mi chyběla!" objal mě.
"Ty mě taky." Usmál se.
"Půjdeme?" zeptal se. Jen jsem kývla, pustil mě a nechal projít.
"Kde vlastně žiješ?" ptal se.
"Kousek odtud máme vilu, co vy?"
"Jsme teď v jednom hotelu, myslím, že Cecilia." Usmál se a já se začala nehorázně smát.
"Co jsem řekl?" zarazil se.
"Nic, jen že ten hotel patří tátovi!" otevřel pusu skoro až na zem.
"Cože?" zděsil se.
"Ano, hodně se toho změnilo, popovídáme si pak, ano?" usmála jsem se.
"To znamená, že teď už mi nikam neutečeš?" přitáhl si mě k sobě.
"Neuteču! Slibuju!" vlepila jsem mu pusu. Kývl a doprovodil mě kousek domů. V půli jsme se rozdělili a každý šel svojí cestou. Ještě jsem se otočila a zakřičela.
"Nialle, měj se!" Ni se otočil a usmál se.
"Ty taky!" a poslal mi pusu. To už jsem se otočila a vyběhla domů.

Už hodinu ležím a koukám do stropu, nemíním dneska vylézt. Včerejšek byl… úžasnej. Když si to vezmu, myslela jsem si, že už ho nikdy neuvidím. A? Stalo se to, že jsem ho potkala, jen tak. Usmála jsem se.
Nakonec jsem se z té postele opravdu vykopala ven. Udělala jsem ranní hygienu a už převlečená, zalezla do posilovny. Pustila jsem si písničky a začala cvičit. Po hodinovém běhu, mě chytla vlna energie a já začala tancovat na svojí oblíbenou písničku.
"No to je mi představení!" ozvalo se za mnou. S leknutím jsem se otočila a zaječela. Ve dveřích stáli Niall s Louisem a za nimi Liam. Na mě musel být krásný pohled. Zpocená, jen ve sportovní podprsence a dlouhých teplácích.
"Jen jsme přišly pozdravit!" směje se Loui. Niall rudne a Liam se radši kouká jinam.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mia | © grafika.blog.cz Mia | © grafika.blog.cz | Web | 24. prosince 2016 v 16:51 | Reagovat

super:) preju stastne a vesele

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama