Změna k lepšímu aneb Debby a nový začátek - 23. DÍL

21. září 2016 v 18:03 | Hádes |  Změna k lepšímu aneb Debby a nový začátek
Title: Změna k lepšímu aneb Debby a nový začátek
By: Johy a Sophie
Part: 23.

Pohled Debby
"Ryanová, pohněte tím zadkem a přineste mi ty papíry!" zakřičel na mě můj šéf.
''Omlouvám se, ale nefunguje nám kopírka a...,'' začala jsem, ale byla jsem přerušena.
''Vaše chabé výmluvy mě nezajímají. Ale varuji vás ještě jednou a máte padáka!" upozornil mě.
"Ano, pane Mayersi." řekla jsem a otráveně odešla zpět do své pracovny.
Pracuji tu už měsíc a zatím mě nepovýšili. Dostala jsem jenom pracovnu a dál nic. Pořád mi jenom rozkazuje a vyhrožuje. Co z toho mám? Vůbec nic! Nechápu proč tu ještě jsem. Změnila jsem se jak vzhledově, tak i povahově. Konečně jsem dospěla a dá se říci, že sebou nechávám zacházet jako s hadrem.
''Udělej si večer čas, někam tě vezmu,'' přišel zamnou Jamie.
''A kam, smím-li se zeptat?" zvedla jsem nechápavě obočí.
''To je překvapení." usmál se.
''Dobře udělám si na večer plány, ale nevím jestli mě Mayers pustí." ukázala jsem na pana Mayerse.
''Toho nech na mě." ukázal na sebe a pak odešel za šéfem. Zakroutila jsem nad tím hlavou. Pokud si myslí, že mě pustí, tak je na omylu. Mayers mě nenávidí, nebo se alespoň nějak tak chová. Nevím, proč mě nemá tak rád, ale popravdě mě to ani nijak moc nezajímá.
Sledovala jsem, jak Jamie rozhazuje při přesvědčování pana Mayerse rukama - asi aby tomu dal větší důraz, a nebo to má prostě ve zvyku. Zatím to nevypadalo moc nadějně, ale co... nic se nemusí povést hned, že?
Když už mě pomalu přestávalo bavit je sledovat, tak jsem šla sehnat pro pana Mayerse ty papíry. Nakonec to nebylo až tak těžké sehnat - vlastně jsem se jen pořádně naběhala, ale co bych pro něj neudělala, že?
Při cestě zpátky s rukama plnýma papírů do mě někdo narazil a já spadla na zem a spolu se mnou i papíry, které byly mimochodem seřazené. Bezvadný.
''Jamie! Kam se to koukáš?" vyjekla jsem, když jsem vzhlédla a uviděla nad sebou stát udýchaného Jamieho.
''Omlouvám se,'' řekl a pomohl mi vstát a posbírat ty papíry - seřadím je pak.
''Kam jsi proboha, tak moc pospíchal?" udivila jsem se.
''Vlastně za tebou,'' usmál se na mě Jamie.
''Proč?'' zeptala jsem se, i když jsem již očekávala, co mi odpoví.
''Pan Mayerse mi to nakonec povolil,'' zazářil a usmál se ještě víc.
''To je bezva!'' zaradovala jsem se.
''Jak se ti to povedlo?'' zajímala jsem se.
''No, neříkám, že to bylo jednoduché, ale ani nijak zvlášť těžké. Za koho mě máš, aby jsem něco jako je toto nedokázal zařídit?" zatvářil se uraženě, ale po chvíli se zase usmíval.
''No jo, já zapomněla, pane dokonalý,'' zavtipkovala jsem a on mě lehce praštil do ramene, ale taky se zasmál.
''Takže dnes večer si zavoláme a do mluvíme se, dobře?'' ujistil se.
''Jo, jasně,'' přikývla jsem a pak se vydala za šéfem mu dát ty papíry.
''Tady máte ty papíry,'' řekla jsem a podala mu je.
''Ryanová! Vy jste snad neschopná nebo co?! Proč ty papíry vypadají jako by je někdo vyválel na podlaze?!" křičel.
''Jejda,'' bylo jediné, co na to šlo říct. Jaksi jsem zapoměla je poskládat.
''Hned to bude,'' řekla jsem a porovnala je a upravila.
''Tady,'' podala mu je nazpátek.
''To vám teda povím, Ryanová, vy jste doslova pohroma všeho dobrého,'' řekl a já se ušklíbla.
''Radši už jděte, než tu ještě něco stihnete zvorat,'' propustil mě velkoryse šéf a já si vzala věci a šla domů.
Když byl večer, tak mi zavolal Jamie. Domluvili jsme se, že se sejdeme před mým domem, tak jsem se převlékla a šla před dům.
''Ahoj, Jamie,'' pozdravila jsem ho.
''Ahoj, můžeme?'' optal se a já kývla.
Nastoupila jsem k němu do auta a vyjeli jsme.
''Už mi řekneš kam mě to bereš?'' zeptala jsem se.
''Ne,'' usmál se na mě.
Za nedlouho jsme zastavili před luxusní restaurací a hotelem dohromady.
"Wow tohle je nádhera!" vypískla jsem, když jsem vešla dovnitř. Vše bylo luxusně zařízeno.
''Proč si mě sem vzal?" zeptala jsem se.
''Plánoval jsem sem vzít Lily, ale... Jaksi to nevyšlo," pokusil se o úsměv.
"Hele, já znám holky a vím po čen touží. Každá holka chce, aby se jí kluk vyznal s city nějakým romantickým gestem. Ačkoliv to vy berete za teplé my holky po tom šílíme." snažila jsem se ho povzbudit .
"Děkuji to je milé." řekl a zvedl se.
''Kam jdeš?" zarazila jsem se .
"Za Lily." řekl a odešel s úsměvem.
''A ještě jednou děkuji." poděkoval znovu.
''Není zač,'' odpověděla jsem.
Pohled Megan:
Po nekonečné cestě jsme konečně byli na místě.
''Konečně!" zaradoval se Harry.
''Kam půjdeme nejdřív?'' Pokračovala Louis.
''Nejdřív bych se najedla, takže... co zkusit tu kavárnu?" zeptala jsem se.
''Souhlas! Je to dvě v jednom. Zaprvé se zbavíme jedno místa ze seznamu a za druhé se i najíme. Geniální,'' uznal Niall a já se zasmála.
''Tak jdeme,'' rozhodla jsem a my se vydali na cestu ke kavárně. Došli jsme díky GPS za celkem dlouhou dobu, protože jsme několikrát špatně zabočili, ale co už... jsme tady, tak není co řešit.
''Tak téhle navigaci už nevěřím.'' postěžoval si Louis.
''Řekla bych, že chyba nebyla v navigaci, Loui." řekla jsem, ale nad tím jen všichni mávli rukou.
''To je teď jedno, hlavně už pojďme.'' řekl Niall, a tak jsme vešli.
Posadili jsme se všichni k jednomu stolu a za nedlouho jsme měli všichni v jídle jasno.
''Máte vybráno?" zeptala se číšnička.
''Ano, ale mohla bych se ještě před tím na něco velmi důležitého zeptat?" optala jsem se a ona kývla. A tak jsem se ji zeptala na Debby, dokonce jsem ji i detailně popsala.
''Víte, rádi bychom ji našli,'' dodal Louis.
"Ooh, ano znám ji. Myslíte tu vysokou blondýnu se jménem Debby Ryan?" zeptala se nás
''Blondýnu? Ona se obarvila?" nechápal Niall
" To je vedlejší, Ryan ona si změnila i příjmení?" zatajil se mi dech a stiskla jsem Harryho ruku.
''Ano, chodí sem každé ráno v půl deváté ráno pro čtyři velká latte bez cukru." usmála se.
"Výborně, takže to znamená, že tu zítra bude v půl deváte,'' opětovala jsem ji úsměv
"Ano, přesně tak. A smím se zeptat proč ji vlastně hledáte?"
"To je trošku složitější, ale hlavně je to moje sestra. Chápu že spolu nebudeme bydlet napořád, ale odjed bez rozloučení snad nemusela." servírka chápavě přikývla
"No tak dobře a teď už si objednáte?" zněla znudeně.
"Ano, jednu sýrovou pizzu, boloňské špagety, salát capresse a dva hamburgery." objednal za nás všechny Louis.
"Dobře, hned to bude." zapsala si a odešla.
Po asi půl hodině nám donesla jídlo a my se s chutí pustili do jídla. Když jsme dojedli tak jsme zaplatili a odešli do nejbližšího hotelu. Já byla na pokoji s Harrym a Louis s Niallem. A ne, nevyspali jsme se spolu. Oba jsme byli totiž napjati z toho zítřka že nám ani nešlo usnout a prostě si jen povídali.
Pohled Debby:
Jak Jamie odešel zvedla jsem se a odešla zpět domů. Byla jsem ráda, že jsem Jamiemu pomohla a taky, že už tento den z sebou. Sice mě zítra čeká to samé - prostě každodenní rutina - ale jinak si nemám nač ztěžovat. Přece jen nějak se uživit musím, ne? A to mi připomíná, že mám ještě doplnit nějaké papíry na zítra. Ráda bych se na vykašlala, ale přece nechci, aby mě vyhodili. Vzala jsem propisku a šla je vyplnit.
Byla to nuda, ale netrvalo to moc dlouho, pak jsem si na zítra vše připravila a šla spát. Vlastně poslední, na co jsem před spaním myslela bylo to, jak se asi mají teď ostatní, myslím tím Louise, Harryho, Nialla a mou sestru...
Ráno jsem normálně vstala, oblékla a šla jako každé ráno do kavárny. Mám jenom půl hodiny, takže si musím pohnout. Cestou jsem běžela, ale těsně před kavárnou jsem se zastavila. Pane bože, co ti tu dělají? Chtěla jsem nenápadně odejít, ale nepovedlo se.
"Debby?" ozval se najednou hlas mé sestry a já se otočila na jejich překvapené pohledy.
Pohled Megan:
Ráno jsme podle dohody vstali v osm, nasnídali se, připravili a vyrazili do kavárny. Chtěli jsme tam být radši dříve kvůli Debby. Sedli jsme si, tak jako včera a čekali. Po deseti minutách se na konci ulice objevila povědomá tvář a jakmile popošla blíže uviděla jsem ji. Svoji sestru Debby. Vypadala jinak. Dospěleji. Pusu sem otevřela do písmene O stejně jako všichni ostatní. Vypadal sexy a vůbec ne jako ta stará Debby, kterou jsme znala. Pomalu jsem vyšla z kavárny a zakřičela na ni.
"Debby?" zeptala jsem se a ona se na nás otočila
-----------------
Pozn. Aut.:
Po delší době se hlásíme. Nad tímhle dílem jsme přemýšleli celé prázdniny a nakonec z toho vzniklo tohle. Doufáme, že se vám díl líbil. Komentujte a hodnoťte.
Johy & Sofie.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama