Záchrana - 42. DÍL

21. září 2016 v 17:56 | Hádes |  Záchrana
Title: Záchrana
By: Adi
Part: 42.
Tento díl navazuje na 40. díl, z pohledu Lily
"Lily!"
"Copak je Garry?"
"Tohle jsem našel na sedačce." Podal mi malou tašku. Při pohledu na tu tašku jsem posmutněla, ale od Garryho si ji vzala. Vyndala jsem z ní krabičku. Když jsem ji otevřela, naskytl se mi pohled na dva gumové náramky barvy irské vlajky. Palcem jsem přejela po nápisu, co byl na náramku a smutně se pousmála.
"To jsou moc hezké náramky." Vzlédla jsem na Garryho. Kývla jsem hlavou a jeden náramek si dala na ruku. Ten druhý jsem v té krabičce nechala, zavřela ji a podala Garrymu.
"Mohl bys ji prosím předat Niallovi? Jak vidíš, já jsem to nestihla." Krabičku si ode mě vzal a strčil si ji do kapsy u saka.
"Spolehni se. Šťastný let."

V letadle se pohodlně usadím a zhluboka se nadechnu. Avšak ten tíživej pocit na srdci přetrvává. Nejradši bych se schoulila do klubíčka a brečela. Nechce se mi z Londýna, nechce se mi od kluků, nechci od Nialla. A představa toho, co mě čeká v Čechách, ten pocit jen zesiluje. Začnu si hrát s náramkem a vzpomínat…

"Ahojte všichni."
"Ahoj Lily." Ozvali se sborově.
"Lily…" začal Zayn.
"Omlouváme se, jak jsme se včera zachovali." doplnil Liam.
"Ale něco pro tebe máme." vyhrkl Niall. Konečně promluvil. Pohledy se stočily na Harryho.
"Co?!" vyštěkl.
"Ten dárek." procedil skrz zuby Liam. Damn it.
"Já ho nemám. Měl ho vzít Niall."
"To není pravda. Dával jsem ho Zaynovi."
"Kecáš!"

Tenkrát mi to připadali jako malé děti, které se hádají o hračku…

Nebo když tenkrát Niall přišel nečekaně a od toho dne se mi pobyt v Londýně ještě zpříjemnil…
Po jídle jsme se rozhodli, že si pustíme film. Já šla udělat popcorn a Niall vybíral. Samozřejmě, že vybral horor. Sedle jsem k němu na pohovnu a mezi nás dala mísu s popcornem. Při filmu ho po mě "nenápadně" házel. Cukali mi koutky, ale jinak jsem nic neudělala. Když to začal vzdávat , vzala jsem mísu a ten zbytek na něj vyklopila.
"Hele!"
"Říkal sis o to." Vyplázla jsem na něj jazyk a začala utíkat. On nemeškal a vyběhl za mnou. Nakonec mě chytl zezadu kolem pasu. Oba jsme se smáli a pak mě otočil čelem k sobě.
"To není fér. Pust mě." Začala jsem škemrat.
"Co za to?"
"Nic." Zaculím se. On se uchechtl, ale nepustil mě.
"Máš nádherný úsměv." Zašeptal a já cítila jak mi rudnou tváře.
"Na tvoje oči nemá." Řeknu a myslím to vážně. On se mi díval do očí a začal se pomalu přibližovat. Když nás dělili jen milimetry najednou se zastavil. Bylo vidět, že čeká jestli se neodtáhnu, což já rozhodně neměla v plánu. Přitáhla jsem si ho za zátylek a konečně se políbíme. Líbáme se jemně a nikam nespěcháme.
"I love you." Zašeptal a já se odtáhla. Ale ne příliš, jen abych mu viděla do obličeje. U oka mi vyklouzla slza štěstí. Niall ji setřel a tu ruku mi nechal na tváři. Stále dívajíc se mi do očí jsem mu konečně odpověděla.
"I love you too. So much."
"Ježiši vy jste cvoci." Směju se, až mě bolí břicho. Avšak smích mě přejde ve chvíli, když se těch pět začne ke mně nebezpečně přibližovat. Na nic nečekám a běžím pryč.
Polštáře mě minou, ale kluci běží za mnou.
Statečně jim utíkám, ale ty pitomci se rozdělí. Takže za mnou běží jen Zayn, Liam a Harry.
Zatočím za roh a málem vrazím do Nialla s Louisem. Okamžitě se obrátím o 180 stupňů a běžím dál. Jenže tam už stojí ty tří. Než stihnu jakkoliv zareagovat Zayn mě chytí za nohy a Louis za ruce a táhnou mě na zahradu.
"Né, prosím. Jen ne do bazénu." Křičím, ale je mi to k ničemu, protože na tři se ocitám na dně v bazénu.
Když se vynořím (a prskám vodu z plic), ty pitomci dostanou strašnej záchvat smíchu, že mají co dělat, aby se udrželi na nohou. Haha děsně vtipný…
"Mrzí mě, že tu radost nesdílím s vámi." Prsknu na ně a oni se začnou smát na novo. Protočím nad nimi očima.
Ale jejich smích je tak nakažlivý, že se nakonec začnu smát taky.
Jen co vylezu, zakřením se na Nialla.
"Obejmeš mě?" a napřahuju ruce.
"Až se oblečeš." Kroutí stále se smíchem hlavou. Vypláznu na něj jazyk a jdu se převléct.
To byli moje první minuty ve vile.
Vzpomenu si i na holky naše 'malá dámská jízda'.
Když jsme přijely do vily, kluci tu už nebyli.
K večeři jsme si udělaly jen obložené talíře a později k tomu přidaly i láhev vína.
Jak ubíhaly hodiny a my si pořád povídaly, jsme si ani neuvědomily, že jsme otevřely už 3 lahev vína. Ups…
Zapnuli jsme rádio a začaly zpívat z plných plic:
Switch it up
Switch it up
Woah
Yeah
Eh, eh
Yeah
Let's go

I call my girl cause I got a problem
Only a curl is gonna solve it
Then I don't really care, just get him out of my hair, yeah
Let's switch it up, get it off my shoulder
I've had enough, can't take it no longer
I'm over him I swear, I'm like yeah
Danielle s Eleanor si vlezli na stůl a v ruce drželi vařečky jako mikrofony. Mě s Pezz stačilo koště.
Gotta get him outta my hair
Gotta get him outta my hair
Gotta get him outta my hair
Gotta get him outta my hair
Po téhle sloce jsme házely s vlasama do všech stran. Mě se z toho zatočila hlava a spadla jsem na zadek. Auu.
Holky místo toho, aby se ujistily, že jsem v pořádku, tak se začaly smát jako blbý. Haha.
Hey-ey-ey-ey yeah
Go get him out of my hair
He's in my hair
Gonna get him out
Gonna get him out
(Get him out your hair, yeah, woah)
Mhm
Po poslední sloce jsem se chtěla vydýchat, ale to mi nevyšlo, protože začali hrát Midnight memories.
"Zpíváme dál, dámy."
1, 2, 3...

Straight off the plane to a new hotel
Just touched down, you could never tell
Big house party with a crowded kitchen
People talk shit but we don't listen
Tell me that I'm wrong but I do what I please
Way too many people in the Addison Lee
Now I'm at the age when I know what I need
oh woah

Midnight memories, oh oh oh
Baby you and me
Stumbling in the street
Singing, singing, singing, singing

Midnight memories, oh oh oh
Anywhere we go
Never say no
Just do it, do it, do it, do it

Five foot something with the skinny jeans
Don't look back, baby follow me

I don't know where I'm going but
"Ehm,ehm…" s holkama jsme ztuhly a podívaly se na vetřelce. Mezi dveřmi stáli kluci. Napůl s překvapeným a napůl pobaveným pohledem.
"Může mi někdo vysvětlit co se tu děje?" prolomil Zayn trapnou chvíli. S holkama jsme se po sobě střelily pohledem.
"Překvapení." Vykřikly jsme. Klukům cukaly koutky.
"Ano to je překvapení. Vy jsme na mol." Konstatoval Liam. Nepřijdu si na mol, jen trochu víc veselá.
"El zlato, mohla by jsi slézt z toho stolu. Ještě by sis ublížila." Natáhl k ní ruku Louis. Ona zavrtěla hlavou a založila si ruce na prsa. Louis si povzdechl a ze stolu ji sundal násilím. Samozřejmě, že ne doslova. El ho vzala měchačkou přes zadek. On to nečekal, El toho využila, vymanila se mu z náruče a schovala se za mě. Dan taky seskočila ze stolu a přidala se k nám.
"Ale no tak holky. Perrie del mi to koště a půjdeme si lehnout." Snažil se Zayn.
"Ne. Nechcete se vrátit zpátky? Dobře jsme se bavili."
"To jsme si všimli." Uchechtl se Harry.
"Jdeme spát." Zavelel Niall a s klukama se začali přibližovat. My jsme se, ale rozhodně nechtěli vzdát, kývly jsme na sebe a každá se rozběhla jiným směrem. Za sebou jsem slyšela:
"To si dělají srandu. Chyťte je!"
Vyběhla jsem schody do patra a schovala se v koupelně. Opatrně jsem zavřela dveře a jen čekala. Po chvíli byly slyšet kroky.
"Lily no tak, kde si." Niall. Ještě chvíli jsem zůstala schovaná. Když se kroky vzdálily, vypadla jsem z koupelny a běžela zpátky dolů.
"Lily!" začala jsem se smát. Chtěla jsem to vzít přes obývák, ale tam jsem do někoho vrazila. Danielle. Obě jsme padly na zadek. Myslím, že tam budu mít pěknou modřinu. Zvedli jsme se a než k nám stihli doběhnout kluci, rozutekli jsme se dál.
"Okamžitě mě pust, Louisi." Ozvalo se vilou. Sakra už mají Eleanor. Zastavila jsem se v kuchyni. Někdo mě chytl ze zadu za pas.
"Nialle! Mám ji." Zakřičel Harry. Já mu šlápla na nohu. On zakňučel a pustil mě. Jenže než jsem stihla od tamtud vyběhnout, se mezi dveřmi objevil Niall.
"Už nám neutečeš." Zasmál se.
"Tak jak jste na tom?" ukázal se Zayn a měl chudinku Perrie přehozenou přes rameno. Už jen z toho pohledu se mi chtělo zvracet.
"Danielle! Tys mě kousla!" křikl Liam. Všichni jsme se začali smát. Ta představa…
"Tak už půjdem konečně spát." Chytil mě za ruku Niall a tahal za sebou do pokoje.

"Slečno?" trhnu sebou a otevřu oči. Nade mnou sklání mladá letuška s ustaraným pohledem.
"Jste v pořádku?"
"Ano jsem."
"Dobře. Za chvíli budeme startovat. Kdybyste cokoliv potřebovala, stačí říct."
"Děkuji."

Řeknu vám… letět s přestupem, teda není nic moc. Nejenže jsem čekala asi půl hodiny na letadlo, ale ještě jsem schytala místo vedle pána, který se strašně potil. A k tomu všemu jsem šíleně unavená, jak psychicky, tak fyzicky.
Asi okolo třetí hodiny ranní jsem se už kochala pohledem na noční Prahu a za dalších deset minut jsem i se svými kufry kráčela do letištní haly. Hledala jsem v davu Filipa, ale nemohla jsem ho najít, tak jsem vytáhla telefon, že mu zavolám.
"Ahoj Lily." Ozval se mi za zády známý hlas. S vytřeštěným pohledem jsem se otočila a zalapala po dechu.
"Tati?" zeptala jsem se opatrně. Ten muž velice podobný mému otci kývne hlavou.
"Ahoj zlatíčko." Pousměje se a roztáhne ruce. Já na nic nečekám a vrhnu se mu do náruče.
"Strašně si mi chyběl." Popotáhnu.
"Ty mě taky. Strašně mě ta hádka mrzí. Měl jsem o tebe strach, slyšel jsem to všechno ve zprávách, ale ztratil jsem telefon, tak jsem ti nemohl zavolat. Až předevčírem mě kontaktoval ten tvůj manažer Filip a řekl mi, že se vracíš zpátky. Tak jsme se domluvili, že tě překvapíme."svůj medvědí stisk ještě zesílil a já se cítila zase jako ta malá holčička.
"To je teda pěkný překvapení. Mám tě ráda tati."
"To já tebe taky, ale teď už půjdeme. Určitě si unavená. Promluvit si můžeme i zítra." Vezme mi kufry a společně vyjdeme před letiště, kde na nás čeká tátova červená octávka.
V autě taťka vyndá nový telefon a podá mi ho. Já se na něj nechápavě podívám, ale on pokračuje.
"To ti posílá Filip, prý je to záložní telefon a to číslo ví jen málo lidí. Říkal, že by se ti mohl hodit a když se rozhodneš ho používat, stačí mu z toho telefonu jen napsat krátkou zprávu." Vysvětlí mi a já se pousměju. Tenkrát jsme tyhle telefony používali, když toho bylo ohledně kapely moc. Nikdo vás nerušil, protože to číslo znalo asi jen deset lidí a s připojením na internet to taky nešlo,takže byl klid. Takový internetový a telefonní detox. Zapnu můj telefon, nevšímám si zmeškaných hovorů od kluků, jen napíšu Paulovi, že jsem dorazila v pořádku a ať je všechny pozdravuje, pak jsem ho zase vypnula.

"Nic se tu nezměnilo." Pousměju se a zamířím do obýváku.
"No jo, vždyť tu taky nikdo nebyl a Filip s Luckou jen utřeli prach a takové maličkosti."
"Zůstaneš tady?"
"Cože?"
"Tati přeci si nechtěl jet zpátky domů v tenhle čas." Zamračila jsem se na něj. Táta s úsměvem zvedl ruce nad hlavu, jako že se vzdává.
"Ustelu ti v pokoji pro hosty." Usměju se na něj a zamířím tam povléct postel.
"Klidně se vyspim na gauči."
"Na to ani nemysli, tati. Už nejsi nejmladší." Rýpnu si do něj, zatím co povlíkám.
"Nebuď drzá mladá dámo."pronese varovně, ale cukají mu koutky. Tohle naše pošťuchování mi chybělo.
"Dobrou noc."
"Dobrou."

U sebe v ložnici se převléknu do Niallova trička, které jsem si 'vypůjčila' a zalehla do postele.K tomu tričku si přičichnu. Voní Niallem a já mám pocit, že leží vedle mě. Povzdychnu si. Tohle bude ještě těžké…
"Chybíš mi..."
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Tanja Tanja | Web | 22. září 2016 v 7:10 | Reagovat

To jsou jedna povídka lepší druhé, moc díky!

2 Terka Terka | Web | 23. září 2016 v 22:00 | Reagovat

Skvělý 😉 je prima,že jsi tam sepsala různé vzpomínky 👍.

3 Andy Andy | 28. září 2016 v 18:51 | Reagovat

Dokonalá povídka! Prosím,jen pokračuj a přidávej další a další! Nemůžu se dočkat :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama