Záchrana - 41. DÍL

7. srpna 2016 v 20:15 | Hádes |  Záchrana
Title: Záchrana
By: Adi
Part: 41.
Niall
Vběhl jsem do letištní haly a začal se rozhlížet kolem sebe. Neváhal jsem a zase se rozběhl k informacím.
"Dobrý den, letadlo do České republiky kde je?!" vyhrkl jsem na chudinku slečnu za přepážkou. Chvilku na mě zaraženě až vyděšeně koukala, pak se ale začala věnovat monitoru.
"Je mi to líto pane. To letadlo před dvěma minutami odletělo." lítostivě se na mě podívala. Já se po té informaci zakymácel.
"Jste pane v pořádku? Nechcete vodu?" Zakýval jsem na odpor a šel si sednou na lavičku. Doslova jsem se na ni zhroutil a hlavu schoval do dlaní. V hlavě mi pořád běžela jen jedna věta: "Je pryč." Odletěla a já selhal. Nestihl jsem to a ona je pryč.
"Nialle?" zvedl jsem hlavu.
"Garry? Co tady děláš?" zeptal jsem se zmateně.
"Vezl jsem Lily na letiště. Před chvílí odletěla."
"Jo, já vím." Řekl jsem sklesle. Takhle ten den skončit neměl.
"Pojď Nialle než upoutáš velkou pozornost." Vzal mě pod rukou a zvedal ze židle.
"Tak ahoj Garry." Mávl jsem mu a mířil ke svému, tedy Paulovo autu.
"Málem bych zapomněl. Tohle mi pro tebe dala Nialle." Podal mi malou krabičku a nechal mě tam stát. Byl jsem zvědavý, ale rozhodl jsem se, že ji otevřu až doma. Čím míň budu na očích, tím lépe.
Když jsem dorazil k vile, kluci zrovna vystupovali z auta.
"Ahoj kluci." Pozdravil jsem je.
"Když se tváříš takhle, tak hádám, že si to nestihl." Hádal Harry. Smutně jsem přikývl. Někdo mě chytl za ramena, vzhlédl jsem tomu dotyčnému do tváře.
"Neboj. To se spraví." Povzbudivě se na mě usmál Louis.
"Louis má pravdu. Vy dva bez sebe dlouho nevydržíte." Zavtipkoval Zayn. Trochu jsem se pousmál.
"Zítra jí zavoláš a teď pojďte, dáme si půlnoční sváču." Popohnal nás Liam.
"Ten dnešní koncert se povedl." Promluvil Harry cestou do kuchyně. Rozpovídali jsme se o něm a přitom si chystali svačinu. Je to tu divné bez Lily.
"Sakra Louisi! Už včera jsem ti řekl, abys ty papíry neválel po lince." Vztekal se Liam. No jo na pořádek je háklivý.
"Ale já je odnesl Táto." Na tom oslovení si dal záležet a Liam to postřehl taky, protože po něm hodil utěrku.
"To není moje. Je tam napsáno One Direction."
"Cože?" okolo Louise jsme udělali kruh.
"Otevři to." Pobídl ho Zayn.
"Je to od Lily."
"Čti." Vyhrkl jsem.

One direction,
Jestli tohle čtete, jsem právě na cestě domů.
Nevím, jestli jsem vám to někdy řekla, ale jsem na vás pyšná. Tak strašně moc. Pamatuji si den, kdy jsem vás spatřila poprvé. Určitě se mnou budete souhlasit, když řeknu, že to byla katastrofa a ty první měsíce byli šílené. Ale změnili jste se. Ani jste mě tolik nepotřebovali. Chtěla bych, abyste takový, jako jste teď zůstali, protože jste úžasní lidé. Nenechte si do ničeho mluvit, od nikoho! Dělejte to, co vás baví. Ovšem s mírou, ok?
Omlouvám se, že jsem vám neřekla, že odjíždím dříve. Myslím, že to tak bude lepší. A je mi líto, že jsem vás zatáhla do svých problémů. Ale Děkuji, že jste mi byli oporou. Vážím si toho.
No… Liame, Nialle, Louisi, Zayne a Harry bylo mi ctí vás poznat.
Mám Vás ráda, na to nezapomínejte. LILY xx
PS: To Tour pořádně rozjeďte a dávejte na sebe a na holky pozor…
"To je od ní hezké." Promluvil do ticha Harry. Beze slova jsem se otočil a šel do svého pokoje.
"Nialle." Slyšel jsem, jak na mě Zayn křičí. Já šel dál a dveře od pokoje za sebou zavřel a zamknul. Chci být sám…
Lehl jsem do postele a koukal do stropu. Pak jsem hlavu otočil na místo, kde vždy spala Lily. Najednou jsem ji tam viděl. Viděl jsem ji, byla v mém tričku a v šedých teplákách, vlasy jí splývali kolem obličeje a usmívá se na mě. Povzdychl jsem a oči zavřel. Když je, ale zase otevřel, nebyla tam.
"Ta krabička." Vzpomněl jsem si a zvedl jsem se. Měl jsem ji v mikině, kterou mám teď přehozenou přes židli. I s krabičkou jsem si sedl zpátky na postel. Když jsem ji otevřel a uviděl, co krabička obsahuje, vehnali se mi slzy do očí a já se cítil ještě hůř než předtím. Byl to gumový náramek barvy irské vlajky a na něm napsáno Irish love a malý obrázek půlky čtyřlístku. Hádám, že ta druhá polovina bude na náramku, který má pravděpodobně Lily. Náramek jsem si nandal na ruku a svlékl se jen do boxerek, na ostatní věci jsem příliš unavený. Lehl jsem si zpátky do postele a objal polštář. Byl jsem prostě zvyklí objímat Lily každou noc.
"Chybíš mi…" zašeptal jsem do polštáře a po chvíli jsem nevěděl o dění kolem sebe.

No...? Tohle jste asi nečekali... ale já měla chuť to ještě prodloužit. Snad se na mě nezlobíte. Užijte si zbytek prázdnin a zase brzy...
Oh a děkuji za komentáře a hvězdičky.
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Terka Terka | Web | 8. srpna 2016 v 7:54 | Reagovat

Opět krásný ❤,až se mi chtělo chvílemi brečet 😊.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama