Záchrana - 37. DÍL

23. června 2016 v 14:27 | lentilka |  Záchrana

Title: Záchrana
By: Adi
Part: 37.


"What? Why?" nechápal, jenže jsem mu to nemohla vysvětlit. Sama jsem to nechápala.
"I don't know." Sklopila jsem hlavu.
"Lily." Chtěl mě obejmout, což jsem mu nedovolila.
"Ne, prosím, jinak bych se rozbrečela. Musím vám něco říct. Kluci jsou dole?" přikývl.
"Lily, co se stalo?"
"Ty brečíš?"
"Proč Niall vyběhl ven?" bombardovali mě otázkami hned, jak jsme s Louisem vešli do obýváku.
"S Niallem jsme se asi rozešli, ne, nebrečím, ale nemám k tomu daleko, a co se stalo?
"Za týden se vracím domů," vyhrkla jsem najednou a nastalo ticho. Kluci vypadali zaraženě.
"Počkej, počkej, počkej. Jak rozešli?! Jak odjíždíš?!" vyhrkl Liam, který se vzpamatoval jako první.
"To s Niallem nemám tušení a domů se vracím kvůli soudu s Marcelou. Musím tuhle kapitolu mého života konečně uzavřít. Je mi to líto kluci."
"A vrátíš se?"zeptal se mě s nadějí v očích Harry.
"Jasně, že jo kudrlinko." Pohladila jsem ho po vlasech. I když si svými slovy nejsem moc jistá.
"A teď, když mě omluvíte, jdu si dát vanu s mraky pěny. Prý je to dobré na nervy." Otočím se k odchodu, ale pod schody se ještě zarazím.
"Kluci? Jen… je v kuchyni ještě ten Jack Daniels?"
"Um myslím, že jo?"
"Díky." To slovo jsem protáhla a jako natěšené dítě jsem zašla hledat jediného kamaráda, který mi momentálně pomůže a hlavně nemluví. Jacka jsem našla rychle a zamířila do koupelny. Napouštěla jsem vanu a pod umyvadlem ve skříňce našla pěnu s vůní levandule. Trochu jsem z flaštičky nalila do vody a ta hned začala pěnit.
Jak jsem vlezla do vany, pokožka se mi zbarvila do ruda, tím že byla voda horká. Na telefonu si zapla Spotify a poslouchala svůj oblíbený Playlist. Do skleničky, kterou jsem vzala s flaškou, si nalila Jacka. Normálně si k vaně beru víno, ale myslím, že daná situace si vyžaduje o něco tvrdší alkohol.
Týden. To je sedm dní, co budu muset vydržet tuhle atmosféru a být vedle Nialla, který se mnou nejspíš bavit nebude.
Ten koncert! No jasně, klukům pozítří začíná tour. První koncert je tady v Londýně. Že bych z týdne udělala 2 dny?
Do ruky vezmu telefon a vytočím číslo na letiště.
"Dobrý den, tady Lily Tomanová, mám u vás zablokovanou letenku do České republiky."
"Ano, na příští týden."
"Yes, mohla bych ji přeblokovat na tenhle pátek?"
"Jistě, ale v pátek to letí ve 23:15 a s přestupem. Nevadí vám to, slečno?"
"Ne, ne, to je akorát. Ještě jednou děkuji. Na shledanou."
"Na shledanou."
Fajn, to bychom měli. Ještě napíšu krátkou zprávu Filipovi.

Ahoj Filipe, změna plánu. Přijedu tuhle sobotu v ranních hodinách. Letí mi to z Londýna ve 23:15. Prosím, neptej se mě proč, povíme si v Čechách. Děkuji. Lily

Do pěti minut mi přišla odpověď:

Dobře, budeme se těšit. Tvůj byt se už připravuje. A odvoz z letiště tam na tebe bude čekat. Dávej na sebe pozor. Filip
Ponořím se, jako bych čekala, že se všechny problémy vyřeší sami. Jaká naivita. Snažím se, co nejdéle zadržet dech, ale nakonec se stejně musím vynořit.
"Lily! Sakra odpověz nebo ty dveře vyrazím!" buší na dveře Zayn.
"Jsem v pořádku," zakřičím zpátky.
"Konečně. Vážně si ok?" zeptá se starostlivě.
"Jo, jo, jen jsem tě neslyšela."
"Tak to jo. Už jsem si myslel, že se ti něco stalo, když si neodpověděla."
"Děje se něco?"
"Ne, jen jsem tě šel zkontrolovat. Tak já jdu."
"Zayne, počkej!" zastavím ho.
"Co je?"
"Niall se ozval?"
Doufám, že je v pořádku.
"Ne. Ani jednomu z nás nebere telefon. Ale neboj, nic se mu nestane." Slyším vzdalující se kroky.
"Snad máš pravdu," zašeptám do ticha.
Ve vaně jsem asi další půl hodinu. Jenže pak začne být voda studená a tak vylezu. Kluky najdu v obýváku, jak jinak. Koukají na fotbal, jak jinak. Jenže jsou bez Nialla. Bolestně zavřu víčka. Ať se vrátí v pořádku, prosím.
Kouknu na hodiny a zjistím, že je půl šesté. Pravý čas na večeři. Osmažila jsem kuřecí maso a do toho přihodila uvařené čínské nudle. Rychlé a dobré.
"Kluci, večeře."
"Tohle mi bude chybět," zahuhlá Louis s plnou pusou.
"V kolik zítra jedeme na zkoušku?"
"V 11. Pojedeš taky?"
"Myslím, že to není dobrý nápad." Zakroutím hlavou. Aspoň budu natěšená. Ale musím vymyslet, jak to udělám v ten den koncertu. Nechci, aby o tom kluci věděli. Prostě se vypařím.

Právě je 00:57 a já sedím po tmě v obýváku. Kluky jsem poslala asi tak před půl hodinou lehnout. Přeci jen zítra vstávají brzo. Je to všechno moje vina. Měla jsem odjet hned, jak jsem tady dodělala svou práci. Ne, ale já se musela zamilovat, najít si přátele a zůstat.
Hodiny se přehoupnou na 01:05 a já si povzdychnu. Vzdávám to, už mě tu nebaví sedět. Když jdu po schodišti nahoru, otevřou se hlavní dveře a v nich stojí blonďaček. Skopne boty, sundá bundu a okolo mě projde bez jediného pohledu nebo slova.
"Nialle, prosím…," snažím se ho zastavit, když si lehá jen v boxerkách do postele.
"Ne, teď nemluv, jasný? Chce se mi spát a ráno brzo vstávám," zabručel a otočil se ke mně zády.
"Fajn." Odejdu a mám chuť prásknout dveřmi, ale to bych probudila ostatní. Tak zalezu do pokoje pro hosty a tam s jedním polštářem hodím o stěnu, abych ten vztek alespoň trochu ventilovala. Nefunguje to, tak letí i druhý, třetí a potom i peřina. Nakonec si do té měkké hromady naštvaně sednu. Chce mě ignorovat a chovat se jak malé dítě? Fajn! Taky to umím!

Ahojte, koukám, že jsem vás dosti překvapila tím ,jak skončil minulý díl. Docela jsem se bála, jak to vezmete a jsem ráda, že jsem vás nezklamala. Všimla jsem si, že vás přibylo, což mě strašně těší. Strašně děkuji, ano už zase děkuji, za komentáře. Hodně to pro mě znamená a budu se i nadále snažit vás nezklamat. Bye...
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Vášnivá čtenářka série Záchrana Vášnivá čtenářka série Záchrana | 23. června 2016 v 14:44 | Reagovat

Ahoj,
páni! Musím říct, že se děj příběhu neustále mění, jako na houpačce. Skvěle :D Nepřestáváš mě překvapovat ;-)

Jen tak dál,
vášnivá čtenářka

2 Terka Terka | Web | 23. června 2016 v 18:16 | Reagovat

ÚŽASNÝ 😉. Mně by ani nevadilo kdyby se teď s Niallem neměli rádi,ale potom by zjistili,že se pořád milujou 😍 (mezi láskou a nenávistí je tenká hranice)- neber mě vážně,to byl jen nápad 😁.

3 Terka Terka | Web | 23. června 2016 v 18:23 | Reagovat

PS: musím se ti omluvit,9.června měla tahle povídka 1. výročí 😁. Takže opožděně (ale přece)VŠE NEJLEPŠÍ 🎂 naší milované povídce 😉.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama