Záchrana - 33. DÍL

6. června 2016 v 21:16 | Hádes |  Záchrana
Title: Záchrana
By: Adi

Part: 33.

Lily
"Jak je na tom doktore?" slyšela jsem Paulův hlas jakoby z dálky. Od doby, co mě policie našla, nereaguji a jen se dívám do země.
"Je ve velkém šoku. Teď potřebuje jen odpočívat a především dlouhý spánek. Zítra bych se na ni, ale jen přece ještě podíval."
"Dobře. Přivezu ji. Ještě jednou děkuji." Paul si přede mně klekl. Podívala jsem se mu do očí. Chytl mě za ruce.
"Lily, poslouchej mě, ano? Už jsi v bezpečí. Teď tě odvezu do vily. Všichni o tebe mají strašný strach, hlavně Niall.
Odpočineš si, vyspíš se a zítra ještě pojedeme k doktorovi." Mluvil na mě jako by mi bylo pět let. Přikývla jsem. Nic víc jsem si teď ani nepřála. Lehnout si do postele a tohle všechno zaspat.
"Pojď." Za ruku mě zvedl a vedl k autu. Marcelu zrovna vedla policie k autu. Zastavila jsem se a pozorovala je. Jako bych se chtěla ujistit, že opravdu ji odvezou, že mi a klukům už nic neudělá. Marcela zvedla hlavu a střetli jsme se pohledy. Po zádech mi přeběhl mráz, když se na mě lstivě usmála. Ruce jsem si přitáhla pevněji k tělu a odvrátila pohled.

Niall
Otevřeli se domovní dveře. Už jsem na to tolik nereagoval, protože je to už poněkolikáté. Potom co přijeli holky, přijela i policie a ještě pár lidí od naší ochranky. Pobíhají tu po celé vile a venku po trávníku, ale že by řekli něco nového o Lily, to ne.
"V pořádku?"
"Paule nejsem malá. Projít dveřmi ještě dokážu." Ten hlas. To je…
"LILY!" všichni jsme vběhli do předsíně. Opravdu tam stála. Moje Lily stála mezi dveřmi.
Přiběhl jsem k ní a schoval ji ve své pevné náruči.
"Miluji tě Lily. Díky Bohu jsi v pořádku. Jsi tady a celá. Strašně jsem se bál. Tak hrozně moc." Mumlal jsem stále dokola a po tváři se mi skutálela slza štěstí. Po chvíli jsem ucítil další ruce, jak nám objímají. A pak další a další a další. Nakonec se z toho stal velký chumel. Šťastně jsem se zasmál. Vše zlé ze mě spadlo.
"No tak, nechte ji. Lily potřebuje spánek. Promluvíte si zítra." Pokáral nás s úsměvem Paul.
"Paul má pravdu. Půjdeme na kutě, všichni. Dnešní den byl vyčerpávající." Na důkaz svých slov Liam zívl. Než jsme s Lily zalezli do pokoje, ještě se s každým objala.
"Jsi v pořádku?" zeptal jsem se hned, jak se za námi zavřeli dveře.
"Tuhle otázku už jsem za dnešek slyšela několikrát." Protočila očima.
"Ale ne, nejsem. Teda ne úplně. Jediné, co teď chci je, zavrtat se do postele a tohle všechno zaspat." Vzala si mé triko a zalezla do peřin. V teplácích na spaní jsem si zalezl za ní, objal ji a políbil do vlasů.
"Jsem rád, že tě mám zpátky."
"Taky jsem ráda. Miluju tě."
"Já tebe taky. Dobrou noc."
"Dobrou Ni."

"Tak jak to provedeme?" zeptala se mě Marcela, rychle jsem se na ní podívala a pak zase zpátky na silnici, protože mě donutila řídit. Raději jsem mlčela.
"Neumíš mluvit?" zakřičela až jsem nadskočila, ale stále jsem mlčela.
"Fajn, není s tebou žádná sranda. Tady zatoč do prava." Vyhodila jsem blinkr a zatočila, čímž jsme vjeli na písčitou cestu, daleko od hlavní. Po dalších dvou kilometrech cesta končila v lese.
"Vystup, ale varuju tě, zkus něco a zabiju tě rovnou." Zasyčela a stále na mě mířila zbraní.
"Běž pořád rovně, dokud ti neřeknu, abys zastavila." Polknu a při každém dalším kroku se mi podlamují kolena.
"Stůj a otoč se ke mně." Rozkázala a já to udělala. Smála se na mě a zbraní mířila na mě.
"Začíná mi to být docela líto.Tyhle měsíce jsem si docela užívala. Byla sranda ti psát ty zprávy. Taky si se bavila? Stejně je to tvoje vina. Můžeš si za to sama, že tě nenávidím. Mohly jsme být klidně kamarádky, ale ty si to podělala.
Teď ti, ale prokážu laskavost. A víš jakou? Pomůžu ti jít za holkama. Nejsi ráda? Konečně je uvidíš. Poslední slova nebo přání?" nadechuji se aspoň k něčemu, když se za Marcelou objeví lidé v černém a začnou křičet.
"Vzdej se!" "Odhoď zbraň."
Jenže Marcela se usmála a zbraní znova namířila na mě. Najednou se ozval výstřel. Strašně jsem se lekla a zavřela jsem oči. Znova jsem je otevřela až když mě někdo objal. Pak už si nic nepamatuji.

Otevřela jsem oči a zmoženě se posadila.
"Zatraceně."
Niall se vedle mě pohnul. Naštěstí spal dál. S lehkým úsměvem jsem ho pozorovala, jak klidně oddechuje na břiše, tváří ke mně. Pohladila jsem ho po vlasech.
Jak to bude dál? Každopádně jim to musím vysvětlit. A potom? Nemůžu tu zůstat. Předpokládám, že Marcelu převezou do Čech a až tam bude soud. U kterého nejspíš budu muset být.
"Promiň Nialle."

"Dobré ráno." Pozdravila jsem všechny v místnosti. Ano, potom jsem zase usnula a probudila se jako poslední.
"Ahoj."dostalo se mi sborově. Tohle mi bude chybět…
"Dělala jsem míchaná vajíčka, dáš si?" zeptala se Danielle a už se začala zvedat.
"Jen seď. Udělám si to, děkuji."
"Mňam, jsou výborný." Usmála jsem se na ni. Ale nemohla jsem si nevšimnout, jak všichni po mě "nenápadně" pokukují. Ani ta napjatá atmosféra se nedala přehlédnout. Povzdychla jsem si.
"Kde je ta obálka ze včerejška?"
"V obýváku." Odpověděl mi Zayn.
"Koukali jste do ní?"
"Ne. Chtěli jsme počkat na tvůj souhlas." Přikývla jsem.
"Lily, jestli to…"
"To je v pořádku Louisi. Myslím, že po včerejším dnu si zasloužíte všichni vysvětlení." Přerušila jsem Louise.
"Přesuneme se všichni do obýváku. Je to tam pohodlnější." Navrhl Harry. Ještě jsem si nalila čaj. Miluji britský čaj. Sedla jsem si na pohovku. Z pravé strany jsem měla Louise a z té levé Nialla. Vedle Nialla si sedl ještě Harry. Zbytek buď seděl v křeslech nebo na zemi.
"Můžu tu obálku?" podala mi ji Eleonor. Položila jsem si ji do klína. Zatím ji potřebovat nebudu. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla.

Jste připraveni dozvědět se příběh Lily Tomanové?
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Vášnivá čtenářka série Záchrana Vášnivá čtenářka série Záchrana | 6. června 2016 v 21:31 | Reagovat

Ahoj, tvé příběhy jsou naprosto famózní a hltám každé tvé slovo.

Velice se těším na další díly,
vášnivá čtenářka.

2 Terka Terka | Web | 6. června 2016 v 21:42 | Reagovat

Prosím další 😁 jsem na tom závislá 👍.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama