Záchrana - 29. DÍL

27. května 2016 v 23:52 | Hádes |  Záchrana
Title: Záchrana
By: Adi
Part: 29.

"Dobré ráno." Se zívnutím pozdravím kluky v kuchyni.
"No ahoj. Včera si usnula tak rychle, že jsme tě ani nestihli pozdravit." Zasmál se Zayn.
"To víš, když si pět hodin na nákupu, tak tě to asi dost vysílí." Rejpl si Louis. No ovšem, kdo jiný. Vypláznu na něj jazyk.
"Budete asi rýpat dlouho, co?" vyndám si hrnek a naliju si do něj mléko. Na stole jsou nějaké buchty, tak si jednu vezmu do ruky a zakousnu se. Jsou vynikající…
"Vezmi si talířek, ať nedrobíš. A pak kdo je tu čuně, viď lásko." Poučil mě Niall jako malou holku a políbil na tvář. Já jen protočila očima a ten talířek si s brbláním vyndala. Samozřejmě, že zbytek si tu podívanou náramně užíval.
"Je to fajn pocit někoho poučovat. Už chápu, že se v tom tak vyžíváš Lily." Ozval se pobaveně zase Niall. Já ho zpražila naštvaným pohledem, což jeho pobavilo o něco víc a jeho úsměv se ještě roztáhl. Ten kluk si koleduje!
"No mezi tím, co si pobíhala včera po krámech, my vymysleli plán na dnešek." Odvrátil téma Harry. Než mu však stihnu říct o tom svém, zazvoní něčí telefon. Ten něčí je můj. Nebude se pídit po tom, kde se tu vzal, když ještě včera jsem ho měla na nočním stolku. Ne nebudu, protože si myslím, že by se mi to ani nelíbilo. Takže aniž bych se podívala, kdo to vlastně volá, jsem to zvedla.
"Halo?"
"Jsi Lily? Lily Tomanová?" ozve se v telefonu mě neznámí mužský hlas.
"Ano, kdo volá?" zamračím se.
"Omlouvám se. Jsem William Banks. Sara mi včera říkala, že jste se dnes měli zase sejít." V tu chvíli mi to cvakne.
"Oh tenhle William." Všimla jsem si, že se Niall trošku zamračil a pozorně na mě koukal.
"Stalo se jí něco?"
"Víš ona…" v tom se mu zlomil hlas a mě polilo horko. Něco se stalo.
"Williame co se děje?!"
"Já… já vlastně ani nevim. Byl jsem v práci, když mi sousedka volala, že Sara upadla a sanitka ji veze do nemocnice. Teď je na sále a já… vím, že je to hloupé a sotva se známe, ale… mohla, mohla bys prosím přijet?"V jeho hlase bylo slyšet zoufalství. Tady není o čem přemýšlet…
"V jaké si nemocnici?"
"Royal Brompton Hospital."
"Hned jsem tam." Típnu to a rychle se zvednu ze židle, na kterou jsem si během telefonátu sedla.
"Co se stalo?" zeptá se mě Zayn.
Ze schodů zakřičím: "Kamarádka je v nemocnici." Hodím na sebe něco normálního a běžím zase dolů. Na schodech málem srazím Liama.
"Promiň."
"Je v pořádku?" ptá se Louis a už mi podává telefon.
"Doufám, že budou." Na poslední slovo dávám větší důraz, což kluci pochopili a zalapají po dechu.
"Musím jít, ale nevím, kdy se vrátím. Ještě zavolám." Políbím Nialla, vezmu klíčky od auta. Ještě za sebou slyším Harryho: "Dávej pozor."

V nemocnici jsem za dvacet minut.
"Dobrý den, dnes přivezli moji kamarádku Saru Banks, měla by být teď na sále." Vybafla jsem na recepční. Ta se na mě nepříjemně podívala.
"A vy jste příbuzná?"
"Ne, ale…" ta zmalovaná slečna mě nenechala ani domluvit.
"Tak to lituji. Nemůžu podávat informace cizím lidem." To bych chápala, ale tady šlo o to, jak mi to řekla. Tak povrchně a z patra. Takový tón mi vždy dokázal zvednout mandle.
"Mluvila jsem s jejím manželem, čeká na mě. Tak mi aspoň řekněte na jakém sále je." Vytrvale a stále v klidu se jí to snažím vysvětlit.
"To by mohl říct každý, slečno." Začalo to ve mně bublat.
"Tak podívejte vy…"
"Lily Tomanová?" ozvalo se mi za zády. Otočím se za hlasem, stojí tam mladý a pohledný muž.
"Williame?" zeptám se opatrně. Muž přikývne na souhlas a trochu se pousměje.
"Díky, že si přijela tak rychle."
"To byla samozřejmost. Víš už něco?"
"Ne pořád je na sále. Půjdeme?" přikývnu a po jeho boku ho následuji. Ještě si neodpustím zamračený pohled na tu zmalovanou káču. Dívá se na mě úplně stejně. Nechápu, jak někdo takový může dělat na informacích.

"Dojdu pro kávu, ano?" přikývl.
Když čekám u automatu, zavolám Niallovi. Sotva to jednou zapípá a on už to zvedl.
"Ahoj, tak co? Jsou v pořádku?" pousměju se nad jeho starostlivostí.
"Ahoj. Stále jsou na operačním sále, takže nic nevíme."
"To je mi líto. A jak je na tom ten William?"
"Nic moc. A jak se máš?" chci změnit téma a Niall to pochopí.
"Liam mě nutí uklízet." Uraženě odpoví. V telefonu slyším jak na něj Liam křičí.
"Horane, neštvi mě. Každý tu něco děláme. Tak dělej nebo nebude oběd."
"No jo." Zabrblá Niall a já se zasměju.
"Proč vlastně tak uklízíte?"
"Ty to vlastně nevíš. Budeme slavit, proto uklízíme."
"Aha, tak tohle byl ten váš plán. Hele už budu muset. Uvidíme se doma, ano?"
"Jasně. Kluci tě pozdravují. Měj se." Než to típnu, slyším znova Liama:
"Horane!"
"Vždyť už jdu."

"Tady." Podám mu šálek s teplou tekutinou. Vděčně se usměje.
"Něco nového?" zavrtí hlavou.
Po další hodině, kdy jsme si trochu popovídali a více se seznámili, se konečně otevřeli dveře od sálu a z nich vystoupil doktor. Oba hned vstaneme.
"Jak jsou na tom, pane doktore?" vyhrkne William a chytne mě za ruku, kterou hned na to zmáčkne.
"A vy jste…?"
"Její manžel a otec dítěte."
"Vaše žena a dítě budou v pořádku. Matka dítěte pádem utrpěla lehký otřes mozku a má zlomenou levou ruku. Naštěstí nic vážného, jak se předpokládalo. Za chvíli ji převezou na pokoj, kam za ní budete moct."
"Děkuji vám pane doktore." Potřásl mu William rukou a doktor odešel. Ani ne po deseti minutách jsme klepali na pokoj 255.
"Dále." Ozval se Sářin hlas.
"Williame." Vypískla nadšeně hned, jak se objevil mezi dveřmi. I Williamovi se konečně na tváři usadil úsměv.
"Vylekala si mě zlato. Tohle už nedělej, ano?!" políbil ji na čelo a ona s úsměvem přikývla. Ach jsou roztomilý.
"Ahoj Lily co ty tady?"
"To je taky dost, že sis mě všimla. William mi volal, že si v nemocnici tak jsem přijela."
"To je od tebe hezké. Je mi líto, že nám ten dnešek nevyšel."
"To je v pořádku. Vyrazíme si jindy, hlavně že se vám nic nestalo. Včera jsem se zapomněla zeptat, kdy se to má vlastně narodit."
"Za týden mám termín. Takže vlastně kdykoliv." Zasmála se Sára. Obdivuju ji. Právě ji přivezli ze sálu a ona se usmívá jako sluníčko.
"No já už asi půjdu, ať máte soukromí."
"Ještě jednou děkuji, že si přijela." Znova mi poděkoval William. Já nad tím jen mávnu rukou a ještě jednou každého z nich obejmu, pak za sebou zavřu dveře.

Před nemocnicí mi pípne telefon.

Už mě to nebaví! Protahujeme tu hru moc dlouho a já jsem příliš nedočkavá. O poslední a jediný život si přišla. GAME OVER! Těším se na naše setkání.
Pod zprávou je zase fotka. Ale tahle fotka…
Vím určitě, že se nikam ven nedostala. Fotila nás spolužačka na její telefon a pak tu fotku poslala mně. Já tu fotku potom vytiskla a dala ji holkám. Tak jak se k té fotce dostala?! Je možný, že je za tím vším ta spolužačka?! Pravděpodobně… Jen mě štve, že si na tu holku nemůžu vzpomenout…

No a je to tady. Lily přišla o poslední život a my pomalu finišujeme s tím otazníkem "ONA" pokud mi rozumíte. Ale nemusíte se bát... Záchrana jako taková ještě nekončí a na Lily čeká ještě jedna překážka, ale to až v dalších dílech.
Mě tak strašně baví psát ty slovní přestřelky mezi Lily nebo klukama. Fakt že jo...
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Rose Rose | 28. května 2016 v 0:47 | Reagovat

Mockrát se těším na příští díl.
Úžasný. 😘😘😘😘

2 Terka Terka | Web | 28. května 2016 v 8:12 | Reagovat

Chuděrka Niall 😁 on musel uklízet 😂. Doufám,že Lily brzy zjistí kdo ta "ONA" je...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama