Just Do It Right - 31. DÍL

3. dubna 2014 v 15:25 | Sisa |  Just Do It Right

Title: Just Do It Right
By: Lens.
Part: 31.



LANA'S POV.
S úsměvem na tváři jsem sledovala ty dva. Byla jsem ráda, že Claire konečně může běhat, ačkoliv by asi moc neměla. Ale nedokázala jsem si představit, že by té malé roztomilé tvářičce někdo něco zakázal. A rozhodně ne Harry.
Svírala jsem mobil s jedinou myšlenkou, zatímco jsem se dívala, jak oba utíkají a společně se hroutí do písku. A v tu danou chvíli jsem věděla, co udělat. Nemohla jsem sama sobě lhát, přesně tohle jsem dělala už dlouho. Ale ani jsem nemohla udělat to, na co jsem myslela. Alespoň ne tímto způsobem.
Všechno mohlo začít být dobré. Tak jak jsem to potřebovala. Alespoň na chvíli.
"Možná bys jí tam neměl nechávat samotnou," řekla jsem, aniž bych se podívala vedle a zjistila, kdo tam právě dopadl.
"Jsem mrtvý. Budu potřebovat buď hodně velký kafe, nebo postel," vydechl a opřel se o lavičku. Tentokrát jsem se na něj podívala. Jeho oči byly zavřené a vzhlížely k nebi.
"Možná bych měla jít domů a odepsat na emaily. Neřekla jsem Taylorovi, že se zdržím tak dlouho, navíc říkal, že dneska něco podnikneme a tím 'my' nemyslel jeho a mou mámu," ušklíbla jsem se nad představou, z čeho ho zrovna právě teď asi zpovídá.
"Ehm? Technická otázka - kdo je Taylor?" zeptal se chraplavě, jako by se právě probudil z transu a otevřel jeho oko.
"Setkal ses s ním. Můj kamarád," objasnila jsem.
"Dobře a co dělá v tvém domě?" Jeho výraz zvážněl, jakmile se na mě plně podíval.
"Přijel za mnou. A je to jen kamarád. Věř mi, že v jeho společnosti by ses cítil v rozpacích spíš ty, než já," dodala jsem a podívala se směrem, kde si hrála Claire.
"Dobře. Mimochodem, včera mi volal tvůj bratr. Bylo to krátký, ale říkal, že přijede domů. Díky mě se totiž skoro všechno zrušilo a mě to nemůže být víc ukradený," zívl a znovu upoutal mou pozornost. Otočila jsem se čelem k němu; jeho výraz byl najednou živější.
"Vážně?" zamračila jsem se. Samozřejmě, že přijede domů. Jen si nejsem jistá jeho reakcí na to, být pod jednou střechou s Taylorem. Vlastně si nejsem jistá žádnou jeho reakcí. Povzdychla jsem si a právě v tu chvíli jsem ucítila jeho ruku na té své. Byl to neuvěřitelný kontrast.
"Jsi ledová. Proč si neřekla, že ti je zima?" zeptal se náhle a vzal obě mé ruce do svých s pohledem upřeným na mě. Rty měl přísně semknuté.
"Já…neuvědomila jsem si to," vykoktala jsem, zmatená jeho reakcí. Chvilku mě sledoval a poté se otočil směrem ke Claire a zavolal jí.
"Půjdeme," dodal mírně a pomalu vstal, aniž by mě pustil, táhnoucí mě nahoru s sebou.
"A kam?" zeptala jsem se omámeně, nepřerušující náš oční kontakt byť jen mrknutím. Až následně poté, co se mi Claire omotala okolo nohy a já byla nucena shlédnout dolů.
"Já tě chytila!" zakřičela nadšeně a zachichotala se. Usmála jsem se na ní a než jsem se stačila sklonit, abych jí mohla vyzvednout, dvě velké ruce to udělaly za mě.
"Né! Já se chci chovat u tety!" zakřičela a našpulila trucovitě pusu. Následně natáhla obě ruce ke mně.
"Jsi těžká," oponoval Harry, čímž si vysloužil kousnutí do ruky. Jen zakroutil hlavou a podal mi jí. Zamračil se nad její spokojeností, a že to není on, u kterého je.
"Já chci čokoládu, strejdo Harry. Půjdeme do cukrárny? Amali mi říkala, že mi tam udělají velký pohár s gumovými medvídky," oznámila hrdě na své schopnosti si onu informaci zapamatovat.
On však dělal, že nic neslyšel. "Říkala si něco?" zeptal se mě s lehkým úšklebkem na rtech. Claire se zavrtěla a natáhla se po něm. Zafňukala, protože věděla, že si z ní dělá legraci.
"Já! Cukrárna," ohlásila se nedočkavě.
"Uhm, já pořád něco slyším, vážně nic neříkáš?" Znovu se mě zeptal. "Něco o tom, že bys chtěla jít do cukrárny," řekl líně.
"Harry! Já se chci chovat u tebe," zanaříkala Claire a znovu se po něm natahovala.
"Claire? Páni, to ti to moc dlouho nevydrželo," řekl, jakoby to neměl od začátku v plánu, a převzal si jí ode mne. Jen jsem na něj zakroutila hlavou. "Vždycky jsem věděl, že mě má nejraději," řekl egoisticky a zakřenil se.
"Využíváš dítě k tomu, abys ukázal své ego? Do téhle doby jsem netušila, že je tak velké," šťouchla jsem ho a lehce se zasmála.
"Hej. Já nemám ego. Nemůžu za to, že mě mají všichni tak rádi," dodal pyšně.
"Přesně. Nemáš vůbec žádné ego," řekla jsem sarkasticky, stále usmívající se.
"Půjdeme už do té cukrárny?" přidala se netrpělivě Claire a znovu našpulila rtíky.
"Jasně," věnovala jsem jí úsměv a našla Harryho volnou ruku, se kterou jsem si následně propletla prsty.
Člověk nikdy neví, co se může odehrát za tak krátkou dobu. Avšak otázkou zůstává to, co se ještě stane.

pozn.: Jo, jsou to skoro 2 měsíce. Víte, že už ani nevím co jsem chtěla říct? za necelý 2 mi začnou zkoušky (vlastně přesně za 2 haha) a ne, že bych se učila, protože se mi do toho vůbec nechce a mám docela nahnáno...vlastně nedělám skoro vůbec nic. A to mě taky začíná štvát, že jo. No tak já se jdu raději někam utopit, lol.
Jo a neslibuji brzký díl, jelikož to ještě nemám ani dopsané (to bude na dlouho haha) a prostě...uvidíme.
 

19 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 marti:D marti:D | 8. dubna 2014 v 18:43 | Reagovat

Awwwwww Další díl jooooo :D
Ta poslední věta... taky by mě zajímalo, co se ještě stane :D Doufám, že jen samé dobré věci a taky doufám, že plánuješ happy-end a jestli ne, tak mě dopředu upozorni, musím se psychicky připravit :D Tahle povídka mi opravdu přirostla k srdci (stejně jako všechny od tebe,ty jsi dokonalá autorka :3)takže doufám že ten happy-end bude. :3 Jako nevim, co budu jinak dělat :D
A s dalším dílem to nevadí. Já si ráda počkám (zvlášť když se to čekání vyplatí)

2 marti:D marti:D | 8. dubna 2014 v 18:46 | Reagovat

Mimochodem, úplně jsem zapomněla, hodně štěstí u zkoušek :3 :-)

3 Majda Majda | 26. května 2014 v 6:29 | Reagovat

O můj bože:3 Dokonalej díl! Já doufám, že už budou konečně spolu! Jinak to asi psychicky nezvládnu:O Přeju ti hodně štěstí u zkoušek:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama