Just do it right - 29. DÍL

3. února 2014 v 10:29 | Mia |  Just Do It Right

Title: Just do it right
By: Lens.
Part: 29.



Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla. Bylo to pryč. Všechny tyhle momenty odešly společně s mým životem, který se za jediný moment dočista změnil. V tu chvíli jsem nechtěla nic cítit. Přesně tak, jako teď.
"Nevěděl jsem, že tě tady najdu," ozval se známý hlas za mnou. Napjala jsem se a předtím, než začnu čelit čemukoliv, co se zde bude odehrávat, vydechla. Pomalu jsem se otočila a pohlédla do prázdných očí, které na mě hleděly.
"Jen jsem nevěděla co dělat a tohle místo," odmlčela jsem se a vlastně nevěděla, co dál říct.
"Chtěl bych se omluvit. Vím, že bych neměl očekávat, sakra," zakryl si tvář dlaněmi a snažil se poskládat slova, které bylo zřejmě těžké říct. A pak vydal skličující zvuk a zakroutil hlavou. Bez dalších slov se postavil k blízkému stromu a opřel se o něj.
Popadla jsem zbytky své odvahy a přešla k němu. Jeho oči teď byly zavřené, možná to bylo tím, že nechtěl, abych viděla to, jak se cítí. Problém byl v tom, že jsem se nemusela dívat do jeho očí, abych to zjistila. Cítila jsem všechen ten tlak proudící okolo nás. Nedalo se to už vydržet.
Přešla jsem ještě blíže, dokud nás nedělil jen pouhý kousek. Vztáhla jsem ruku a pomalu jí položila na jeho tvář. Bylo chladno, ale jeho tváře byly horké. Jako by plakal nebo byl nemocný.
"Harry," vydechla jsem a pohladila ho po tváři. Jeho oči byly stále zavřené, zdálo se, že se snaží skrýt své pocity mnohem důrazněji. Tohle se nemůže dít.
"Proč mi tohle děláš?" Zakřehotal, potlačujíc vzlyk, snažíc se nadechnout. Tahle situace mi lámala srdce. Nesnášela jsem to. Nesnášela jsem, vidět ho takhle. Na to jsem ho milovala příliš.
Opřela jsem čelo o to jeho a zhluboka jsem se nadechla. Zavřela jsem oči, potlačujíc své vlastní slzy.
"Miluju tohle místo," podařilo se mi říct a znovu jsem otevřela oči. Jakmile jsem to udělala, viděla jsem ty jeho. "Je to mé nejoblíbenější místo na světě," lehce jsem se usmála.
"Mé taky," zašeptal, nepřerušující náš pohled.
"A tebe taky. To se nikdy nezmění, ale potřebuju čas. Čas na to, abych si uvědomila, co vlastně chci," zašeptala jsem nazpět. Tentokrát jsem byla na řadě já. Potřebuju čas a prostor. A nechci ubližovat lidem okolo. Mám Daniela ráda, ale ještě jsme se nedostali k tomu být něco víc. Nevím, jestli chci tuhle šanci zahodit kvůli někomu, kdo mi ublížil. Ale v hloubi srdce jsem věděla, že Harry bude mou součástí navždycky. On byl jediný člověk, který mě opravdu znal. Kterému jsem se mohla svěřit se vším a věděla, že bude poslouchat. A Daniel?
Ale já byla unavená být sama. Nemilována. Potřebovala jsem prostor k roztřídění svých vlastních myšlenek.
Nadechla jsem se a odstoupila od něj. Zůstat tam by všechny věci jen zhoršilo. Musela jsem se otočit a jít.
A přesně to jsem udělala. Bez dalšího slova, předtím než jsem se odvrátila od jeho tváře, na níž jsem viděla jen prázdný pohled. Jeho rty byly pootevřené, jako by chtěl něco říct, ale přesně to jsem nechtěla dopustit a zbaběle utekla.
*
"Můžeš mi prosím tebe říct, proč si sakra zmizela? Hledal jsem tě nejmíň hodinu a pak mi došlo, že tě nejspíš najdu tady. Věř mi, byla to dlouhá cesta, než jsem se zorientoval v názvu ulic, jelikož všechny domy tady vypadají skoro stejně! Sakra, kdo staví stejný domy? To nevěděli, že přijedu? Protože, jestli -" zastavil se a já ucítila jeho přímý pohled na mě. Nechtěla jsem se na něj dívat. Měla jsem toho všeho akorát tak dost.
Trvalo chvilku, než se posadil vedle mě na postel.
"Co se stalo?" zeptal se jemně, zatímco mě z profilu sledoval. Byla jsem srab. Nedokázala jsem se postavit jediné osobě, o které jsem věděla, že jí v životě potřebuju. Rozhodla jsem se to svalit na to, že potřebuju čas. Jak dlouho jsem už čekala? Nebylo toho dost? A textovka od Daniela tomu taky moc nepomohla. Mohla bych s ním mít někdy nějaký hlubší vztah? S ním bylo všechno jednodušší. Chci to jinak?
Sevřela jsem dlaň, ve které jsem svírala onen šperk, od té doby, co jsem ho vyndala z krabičky, což bylo zhruba od té doby, co jsem přišla. Celé ty roky ležel v mém nočním stolku, ale dnes jsem konečně sebrala odvahu a znovu ho vyndala ven.
"Jsem jen unavená," řekla jsem potichu a doufala, že se mě na víc ptát nebude. Neptal.
"Doufám, že tě alespoň potěší, že jsem musel zvonit u každýho domu, než jsem došel sem. Pár sousedů mě dokonce pozvalo i na večeři," řekl vzrušeně a já se usmála. Dokázala jsem si to představit. "Myslím, že si taky půjdu lehnout, už je docela pozdě, ale zítra musíme něco podniknout, nevzal jsem si volno jen tak," drkl do mě a následně vstal a zamířil ke dveřím. "Jo a nemysli si, že jsem ti skočil na to, že se nic neděje. Brzy mi to řekneš," dodal předtím, než opustil můj pokoj.
pozn.:

ehmmmm, tak tohle bude opět pro mou Sidney, protože ona je tak úžasná a já jí zbožňuju. :3
 

19 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Sidney Sidney | Web | 3. února 2014 v 11:32 | Reagovat

Neni nádherný, když je člověk zbožňován někým, koho sám zbožňuje?:)
Ach, Lens... Ty dva to maj ale těžký, co říkáš? Ale já vim, cejtim to totiž v kostech, že si k sobě tu cestu zpátky zase najdou - i když je to s nima teďka jako ta hra na kočku a myš. Pomalounku po lehounku ty ledy tajou a já se neskutečně těšim až roztajou uplně... To pak to roztaju i já:)
Dlouho jsem ti neřekla, jak tě obdivuju v tý stručnosti - víš, ty umíš do pár vět napsat úplně všechno, aniž by to bylo strohý nebo pocitově chudý. Tobě stačí tři souvětí k tomu, abys dokonale popsala prostředí, abys vysvětlila situaci a ještě do ní dovedla nasázet tak moc emocí, že to s nevyrovnanou Sidney zamává ze strany na stranu... Ještě mi k tomu připlácni věnování a dojatá Sid je na světě.
Jsem ti věrná a nikdy nepřestanu a upřímně mě hrozně sere, že lidi nedoceňují to, co tady předvádíš - JDIR si zaslouží komentářů odshora až dolu a stovky hvězdičkujících... Achjo, škoda, že jsou pořád populárnější povídky typu "Ahoj, jmenuju se Jennifer, je mi patnáct let, bydlím v Čechách a jsem fanynkou 1D...", v kterých během 3 dílů proběhne láska na první pohled, líbačka, sex, těhotenství, porod a neopodstatněnej tragickej rozchod následovanej stupidním usmířením... WTF?! Co na to říct?!
No nic, to jsem se zas rozvášnila, ale tak... Třeba ti udělám radost:) Love ya my dear!:*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama