Never Back Down - 49. DÍL

17. ledna 2014 v 15:28 | Vic* |  Never back down
Title: Never Back Down
By: Michaela
Part: 49.

Vic* likes it! :3



"Nemusel jsi na ní být takový." Obrátila jsem se k Harrymu poté, co Rose vystoupila z jeho auta před svým domem. Málem jsem ho musela přemlouvat aby ji odvezl, stejně tak jako jí, aby se svézt nechala. Harry totiž nemá čas a ona nechce obtěžovat. Něco na mé nervy tihle paličáci.
"Jediné co dovedla je to, že seděla před pokojem a usrkávala kafe. Měl jsem ji za to snad dát medaili?" Odpověděl, uvádějíc auto opět do pohybu. Rychlého pohybu.
"Je z toho ještě v šoku." Posunula jsem si sluneční brýle do vlasů.
"Nebo neschopná." S povzdechnutím a zakroucením hlavy na znamení nesouhlasu jsem odvrátila pohled k okénku. Nemá cenu se s ním hádat, když je v tomhle stavu.
"Kam jedeme?" Sledujíc ubíhajicí ulice města, se mi vnukla otázka.
"Ke mně." Myslela jsem že půjdu domů. "Vaši neví, že jsme se vrátili a já tě tam teď chci. Navíc z letiště odvezli věci tam."
"Myslela jsem, že budeš stejně pryč." Otočila jsem pohled na něj.
"Budu, ale vím že tam budeš v pohodě. Dost lidí ví, kde bydlíš a já se nemůžu starat ještě o tebe. Ne teď." Prudce zastavil před červeným světlem na semaforu. Pomalu se stmívalo a město začínalo ožívat. Cesty se tady z dopravních špiček vůbec nedostávaly, ale Harryho rychlé jízdě a věčnému předjíždění to nikdy nebránilo. Zvláště teď ne.
"Harry!" Zaryla jsem konečky prstů do sedačky, když se prudce rozjel na zelenou.
---
"Až mi řekneš, kam přesně jdeš." Potutelně jsme se usmála, sedíc na bílé kožené sedačce dominujicí otevřeným prostorám spodního patra jeho domu. Ozval se zvuk třísknutí skříňky a následné kroky k sedačce.
"Tohle není žádná hra, Kate. Vrať mi je." Vrhl na mě výchovným pohledem z výšky, ale já ho viděla jen periferním viděním, protože jsem celou svou pozornost upínala k laptopu.
"Právě proto mám nárok na to, znát pravdu." Odpověděla jsme nevzrušeně. Pohled mi sklouzl k mým kotníkům, opřeným o okraj sedačky a na Maxe, který se na mě zpoza nich díval. Poplácala jsem tedy na místo vedle sebe a černý labrador byl v mžiku mým novým spolusedícím. Sledovala jsem jak jeho modré oči upřeně pozorují obrazovku mého notebooku, jako kdyby snad rozuměl věcem, které na něm vyskakují a Harrymu, frustrovaně vydechujicímu jsem věnovala tím pádem pozornosti ještě méně. Přesto jsem k němu znovu zvedla pohled. "Tak?" "Vážně si se mnou nehraj. Nejsou to jediné klíče, které mám, to je ti doufám jasné." Pokrčila jsem rameny. "Všechno ti řeknu až se vrátím." Poskočila ve mě jiskřička naděje, která ale ihned uhasla pod tíhou mých myšlenek.
"Pokud se vrátíš.." Šeptla jsem téměř neslyšitelně. Nechtěla jsem to říkat nahlas. Mohla bych tím snad přivolat pravdu? Blbost, Kate!
"Cože?"
"Harry,"
"Tak to zopakuj." Klekl si před sedačku tak, aby byly naše oči na stejné úrovni.
"Co když se ti něco stane? Chci říct..." Odmlčela jsem se a zvedla hlavu ke stropu ve snaze zatlačit sbíhajicí se slzy zpět tam, odkud přišly. Zamrkala jsem, než jsem se vrátila zpět k jeho očím.
"Mám o tebe strach." Koutek se mu mírně zvednul.
"Víš, že se o sebe zvládnu postarat."
"To asi Niall říkal taky."
"Dej mi ty klíče." Jeho hlas poskočil na jinou úroveň hlasitosti tak rychle, až to ve mě způsobilo trhnutí, které snad nebylo nijak viditelné. "Dej sem ty klíče, nebo si zajdu pro jiné a na celý den tě zamknu do pokoje!"
"To bys neudělal." Řekla jsem jistě.
"Nemám čas a to se s tebou dohadovat." Vyskočil na nohy a mě vytáhl do stoje za ním tak, že jsem mohla děkovat bohu za to, že se počítač jen tak převavil na pohovku a ne s tvrdým nárazem k zemi. Max se vzpřímil a sledoval co se bude dít dál, stejně napjatě jako já.
Ani jsem se nenadála a už jsem běžela po schodech za ním jako nějaká hadra bez sil k sebemenšímu odporu. Proběhli jsme chodbou a stáli ve dveřích jeho ložnice. Naší.
"Neusnadňuješ mi to." Zakroutil hlavou a zmizel ve dveřích, v nichž se ozvalo šramocneí zámku. "Opovaž se mě tady nechat!" Zařvala jsem, berouc za kliku. "Harry!"
"Buď aspoň jednou hodná!" Ozvalo se z druhé strany.
"Děláš si srandu?!" Odpověděla jsem s kopnutm do těch zppropadených dveří, ale odpovědi se mi už nedostalo. "Stylesi!!"
Po pár minutách, prokřičených u dveří, jsem to vzdala a otočila se směrem k francouzským oknům na protější stěně pokoje. Za okny se na mě provokativně usmívala pláž a moře. Smířeně jsem se posadila na postel a rozhlížela se kolem. Udělal chybu, když mě tu zavřel. Musí tu být nějaké důkazy toho, co dělá, nebo čeho se alespoň ty jeho problémy týkají. Cokoli.
Vyskočila jsem na nohy, berouc skříňky a poličky útokem. Vyhazovala jsem prádlo a stará rodinná alba. Mikrotenový sáček s trávou, nebo krabičky cigaret. Nevšimla jsem si že by snad kouřil.
Z poliček jsem vyhazovala knihy, které bych nikdy neřekla že mohl číst. Knihy od ekonomických témat až po světově známé díla, jako je například Great Gatsby nebo na první pohled starší výtisk Shakespearova Hamleta. Ovšem ani mezi listy těchto knih se neukrývaly odpovědi na hromadu mých nevyřčených otázek.
Klekla jsem si tedy na kolena a nadzvedla přehoz velké postele, abych se pod ní mohla podívat. Jen jedna stará krabice od bot značky Converse. Natáhla jsem se pro ni a vytáhla. Zády jsem se opřela o postel a sundala z krabice víko. Zalapala jsem po dechu, když se denní světlo začalo odrážet od naleštěné černé zbraně, vedle níž bylo několik zásobníků.
Poznámka autorky: Ahoj. Tak nejdřív bych chtěla všem oznámit, že vás nikdo nenutí tuhle povídku číst. Vrátila jsme se ke psaní z jediného důvodu, tím jste byli vy. Psaly mi holky, které povídku četly a prosily abych se k tomu vrátila. Nejdřív jsme nechtěla, ale nakonec jsme se k tomu dokopala. Už v minulém díle jsem ale psala, že to nedělám pro sebe, ale pro vás. Takže pokud mi tady chcete nechávat komentáře typu, že jste musel číst celou FF od začátku, protože jste všechno zapomněly, nebo podobné kecy typu že si vyprošujete aby díly měly takové mezery mezi sebou, tak se nejdřív zamyslete nad tím, že já opravdu nemám nejmenší povinnost něco psát. Dělám to proto, že mě prosilo dost lidí, včetně mojí sestry, která mě už ani v klidu usínat nenechala. Dostala jsem se do toho a začalo mě to zase bavit, pokud ale budou i nadále někteří rýpalové blbě kecat, tak mě to zase přejde.
Nehodlám si tady nijak vylívat zlost, takže už toho nechám a děkuji za ty hezké komentáře a skvělé hodnocení. Potěšilo mě, že i po tak dlouhé době je tu tolik lidí, co si rádi něco ode mě přečtou. Díky :)
M.

 

65 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Hannah Hannah | 17. ledna 2014 v 15:36 | Reagovat

Já jsem hodně ráda, že píšeš dál a někteří lidi co to neumí ocenit jsou absolutní tupci a takové komentáře nemá ani cenu si číst! ;) Překvapil mě ten náhlý odjezd Harryho, ale není to nic nečekaného vzhledem k tomu co se událo v minulých dílech.. Jsem zvědavá jak jí bude všechno vysvětlovat ;)

2 adel adel | 17. ledna 2014 v 15:51 | Reagovat

je to geniálna story :3
nechápem ako si ju nemôže niekto pamätať ?!
som veľmi rada , že pokračuješ :)
teším sa na ďalšiu :3

3 Lol Lol | 17. ledna 2014 v 15:51 | Reagovat

Já jsem osobně strašně moc ráda za to, že pokračuješ nadále i v psaní. Nemusela jsem zase od znova číst, tenhle příbšh , protože jsem na něj neustale myslela. Několik krát jsem se sama sebe ptala, jestli budeš ještě pokračovat a pak jednou najedu na tuhle stránku a BUM je tu další část! Opravdu se ti povedl tenhle příběh, tak jako i tahle část! DOKONALOST!!!

4 Verouš Verouš | 17. ledna 2014 v 15:52 | Reagovat

je to skvělejšn, ale jako já nechci aby ten Harreh neměl Rose rád:( a ona musí ukázat, že Nialla miluje!!:D víš přece, že těm dvoum fandím !!! :D
jinak PER-FECT(:

5 Sidney Sidney | 17. ledna 2014 v 16:31 | Reagovat

Holly shit!
Čau Mish, pamatuješ se na mě, párkrát jsem ti něco napsala a myslim, že jsem se zmiňovala, že ať už budu čekat jakkoli dlouho, tuhle povídku dočtu do konce! Hlásím se teda, že jsem na svůj výrok nezapomněla:)
Upřímně jsem děsně happy, že jsi se k povídce vrátila a kecala bych, kdybych řekla, že jsem si od srpna na tvojí povídku nevzpomněla. Nejednou mě napadlo - co asi ta Kate a Harry a co Niall v nemocnici a tak.
Jinak ženská, z těch prudérů si nic nedělej, jsou to hlupáci;) Já si třeba pamatuju všechno podstatný, tudíž není třeba, abych to četla znovu od začátku (to si přečtu, až bude celá povídka hotová:)
A taky - uvědomuješ si, jak moc jsi se zlepšila v psaní? Zraješ jak víno a s tebou i to, co píšeš:)
Vítám tě zpátky, jsi úžasná;)
Pozdravuj ode mě Kate a Harryho:P Těším se na pokračování:)

6 Markeet Markeet | 17. ledna 2014 v 17:06 | Reagovat

Četla jsem to od začátku ale NE proto,že jsem to zapomněla,ale protože mi ta povídka scházela. Je to dokonale,nechapu jak by nekdo mohl zapomenout děj této povídky ani nevíš jaké Vánoce jsem měla,když se tady objevil nový další díl! Úchvatné. Ty jsi super autorka a umíš vymyslet velmi napínající a skvělý příběh! Pokračuj prosím! Pro nás :3 jsi jskvělá,ta povídka je dokonalá a jen DĚKUJI,že píšeš !! I love it!! :3

7 Liv Liv | 17. ledna 2014 v 17:18 | Reagovat

Četla jsem tu celou povídku od znova už 3x, ale jenom proto, že je naprosto dokonalá :)!!! Děkuju, že ses k tomu vrátila :)

8 Nessa Nessa | 17. ledna 2014 v 18:34 | Reagovat

Uf. Nechápu, jak si někdo může vůbec stěžovat. Já jsem neskutečně ráda za to, že jsi znovu začala psát a nějací nevděčnìci mají pindy? No pardon? Co to jako je? Fuck them. Když jsou schopné něco takového zapomenout, tak proč to čtou? Nepochopim. Jen doufám, že tě lidskej hnus v budoucnu neodradí. Jsem ráda, že máš takovou trpělivost a píšeš dál. Díl je excelentní, jako vždy. :3

9 Liss :) Liss :) | 17. ledna 2014 v 20:22 | Reagovat

Ale teď vážně...
Opovažte se tu někdo cokoliv říct proti autorce či tomuto naprosto úžasnému příběhu! :3 Jsem strašně ráda že pokračuješ! ;)

Love this..
Love this so much :3

10 kate18 kate18 | 17. ledna 2014 v 21:51 | Reagovat

dokonalé ! moc se těším na další ;) xx

11 Veronika Veronika | 18. ledna 2014 v 0:00 | Reagovat

dalšíííííííííííííííííí

12 Kat Kat | 18. ledna 2014 v 14:46 | Reagovat

To že jsem jí  četla od znova jsem nemyslela nijak špatně

13 Molly Molly | 19. ledna 2014 v 21:58 | Reagovat

Je to dokonaly pis rozhodne dal :)

14 Markét♥ Markét♥ | Web | 26. ledna 2014 v 11:55 | Reagovat

bože nechapu ty idioty co ti to píšou -.-
ja sem byla ráda že sem si to mohla přečíst znova :3 protože mě to začlo bavit ještě víc jak o prazdninach :33
god i love it!
a miluju i tebe za to že tak dokonale píšeš :3
a prosím nepřestavej :) :3

15 Ollllii Ollllii | 2. února 2014 v 20:39 | Reagovat

JE to naprosto dokonalé.Napíšu to takhle aby to nevyznělo špatně.
¨Musela jsem to číst abych děj zase oživila v paměti a to se mi na tom moc líbilo!Ta pauza dlouhá myslím,že měla smysl,protože hodně lidí to jen tka tak neomrzí,jako třeba seriál v televizy.:3)
Je to dokonalý příběh a hrozně ráda si ho přečtu znovu a znovu od začátku a nedočkavě se budu těšit na další díly!<3 Mockrát ti děkuju za to,že jsi se ke psaní vrátila a děkuju také holkám,které tě do toho dokopaly.Moc se teším na dalš díl a doufám,že brzy bude.Nepřestávej,protože tahle povídka to dokope hodně vysoko!<33

16 Blanka Blanka | E-mail | 8. února 2014 v 18:22 | Reagovat

Super, nutně potřebuju další díly :)

17 Lucy Lucy | 26. února 2014 v 19:17 | Reagovat

Neber to jako urážku, ale máme čekat další díl zase za půl roku?:(( Je to úžasnej příběh a moc se těším.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama