Just do it right - 26. díl

9. ledna 2014 v 7:43 | Jamie Montek Williams |  Just Do It Right
Title: Just do it right
By: Lens.
Part: 26

LANA'S POV.
Další den ráno to s počasím nevypadalo o moc lépe. Možná snad ještě hůř, až se mi z toho sevřel žaludek a to, co jsem měla na talíři před sebou, jsem raději odstrčila pryč. Mé myšlenky kolovaly mezi dvěma muži, což byl možná další důvod k tomu to nejíst.
Danielovi jsem volala včera večer, jakmile jsem se vrátila z nemocnice. Vypadalo to, že byl snad v kanceláři a měl na starosti nějakou práci, o které mi jistě povídal předtím, jelikož odpovídal jen stručně. Hned jsem měla pocit, že ho ruším.
Nechtěla jsem vyvíjet nějaký tlak, jelikož, byli jsme spolu jen krátce a vlastně jsme se ještě úplně neznali. Tedy, pokud je tohle poflakování se spolu bráno za vztah. I přesto jsem nechtěla být žádná kontrolující přítelkyně. A ani jsem taková nikdy nebyla. Nechtěla jsem to zničit dřív, než to mohlo opravdu začít.
"Nechutná?" Z mých myšlenek mě přerušil hlas, který patřil mé mamince. Hleděla na mě se starostlivým výrazem v očích, stejně, jako to dělá vždycky, když vidí mně netknuté jídlo na stole.
"Ne, já jen… víš, že nemám ráda tohle počasí a nějak se mi z toho svírá žaludek," zamumlala jsem příkře a vstala. Slyšela jsem její povzdech.
"Měla bys něco sníst. Dobře víš, že na podzim tady prší pořád, ale to neznamená, že bude bouřka," řekla přísněji, než kdy dříve, "navíc, nepamatuju si, že bys včera večer něco jedla, Lano," pokračovala značně naštvaně. Ach, už jsem málem zapomněla na to, že to byla ona, co vychovala mého MÁM-POŘÁD-HLAD bratra.
Povzdechla jsem si a sáhla pro jablko ležící v košíku vedle.
"To není snídaně. Není ti nic, že ne? Nedostala jsi úpal z toho sluníčka tam?" zeptala se, tentokrát starostlivě a položila svou dlaň na mé čelo.
"Ne, nedostala. Opravdu. Jen je divné tady znovu být, víš? Vlastně bylo divné i to, že mě včera večer zavezl domů můj bývalý přítel, přesto, co se stalo v New Yorku a i přesto, že už se s někým scházím," znovu jsem si povzdechla a posadila se.
"Opravdu? Co se stalo?" zeptala se napjatě a posadila se vedle. Hleděla na mě a čekala.
"Víš, mami, je to složité. Prostě se choval jako idiot a i přesto, že má přítelkyni a já mu na všechno na malou chvilku skočila. Je těžké být s někým, kdo si neváží vztahu, víš? Už mě přestalo bavit čekat na něco, čeho se nikdy nedočkám. Ačkoliv, myslím, že se teď opravdu snaží být na blízku všem, co ho potřebují, ne jako předtím. Možná nakonec přestane blbnout," nadechla jsem se, "mám ho ráda, ale to někdy nestačí. To on si musí uvědomit, co vlastně chce. Ale s tou největší pravděpodobností to dopadne stejně jako předtím."
Věřila jsem tomu. Už jsem nebyla naivní jako do nedávna. My dva jsme nejspíš nemohli být přátelé a bylo to zřejmě kvůli tomu, že oba stále něco cítíme. U mě to byla jistá averze k jeho dřívějšímu chování, což zahrnuje i jeho nedůvěru. Člověk jako jsem já, potřebuje, aby mu osoba tak blízká důvěřovala. Ale také to bylo něco víc…
"Předtím? Lan, nikdy jsem se nedozvěděla pravý důvod toho, proč jsi tak rychle zmizela, takže když už jsi u toho, mohla bys mi to vysvětlit," podívala se na mě důtklivě.
"Já… nemohla jsem tady zůstat. Ne potom, co pro mě tohle město znamenalo. Stále znamená. Jistě, všichni řeknou - hloupá první láska, ale… nikdo neví, jak moc důležité to bylo. Jak moc pro mě znamenal, stále znamená, ačkoliv se nezachoval správně. Ani já ne, nutno dodat. Možná bych to prostě měla přejít, přece jenom už oba máme někoho, kdo pro nás může znamenat svět, stejně tak, jako tomu bylo před pěti lety," zašeptala jsem nakonec a nechtěla, aby tohle téma pokračovalo. Naštěstí nás z konverzace vytrhl zvonek přicházející od dveří.
"Čekáš někoho?" zeptala jsem se zvědavě a následně vstala. Její odpověď jsem už neslyšela, jelikož jsem sama zamířila ke dveřím. Byla jsem na to zvyklá, jelikož většinou v tomto domě nebyl někdo další, kdo by vstal a šel otevřít.
Natáhla jsem se k zámku, který byl vždycky umístěný oproti mé výšce až moc vysoko a s menšími problémy ho odemkla. Jakmile jsem tak udělala, otevřela jsem dveře, za nimiž se o zárubeň opíral v přemýšlení mračící se Harry s dlouhým papírem v ruce, do něhož hleděl.
Jelikož mi zatím nevěnoval pozornost, odkašlala jsem si. Až poté vzhlédl a zářivě se usmál.
"Ehm, čekal jsem tvou mámu," řekl naoko zklamaně a zvedl košík ležící vedle něj na zemi, "ale spokojím se i s tebou," dodal a znovu si důležitě odkašlal. Zamračila jsem se a zúžila oči.
"Co chceš?" zeptala jsem se zamračeně a hleděla na něj.
"Takže zaprvé by ses měla chovat slušně k tak vzácné návštěvě, jakou jsem já," zvedl ukazováček a zatvářil se důležitě. Protočila jsem očima. "Zadruhé, když už jsme u té slušnosti, bys mě měla pozvat dále, protože prší a je mi zima," pokračoval a káravě si mě prohlédl, "za třetí jsem přinesl nějakou čokoládu," ukázal na košík a zazubil se.
Bože.
"Uhm, ale já mám pocit, že žádnýho šílence, co vyrazí ven v tomhle a s tímhle v dešti neznám," ušklíbla jsem se a sjela ho od hlavy až k patě.
"Eh, tohle je můj způsob omluvy, doufal jsem, že to zabere," pokrčil rameny a přešlápl, "navíc se mnou chtěla babička hrát bingo," dodal potichu a zatvářil se ublíženě.
"Uh, ale já mám takovej pocit, že v tomhle domě se hraje jenom bingo," pokrčila jsem omluvně rameny utahujíc si z něj, "ale když si to ty," lehce jsem se usmála a otevřela dveře, abych mu tím pokynula, že může vejít.
Jakmile jsem za námi zavřela dveře, pobaveně jsem si ho prohlédla.
"Na co máš ten papír?" poukázala jsem na ruličku papíru, kterou svíral v ruce.
"No, to bylo pro případ, kdybych dostal košem a ty bys nechtěla čokoládu. Víš, někomu bych jí dát musel, takže jsem si vymyslel proslov, až bych obcházel děti ze sousedství," usmál se a sundal si kabát.
"Nevypadalo by to divně? Navíc máš štěstí, protože-,"
"Harry! Ty si vyrostl!" Nestačila jsem dokončit svou myšlenku a viděla svou matku, která ho vzápětí objímala. Odstoupila jsem od nich.
"Oh, tak mě mrzí, že teď musím odejít, ale co kdyby ses přidal na večeři? Lana bude vařit, bylo by to skvělé!" řekla nadšeně a políbila ho na obě tváře. Má matka ho zbožňovala. Nemám tušení proč, ale nejspíš se jí zdál něčím výjimečný už od samého začátku. Věděla, že kdykoliv se mnou byl, tak se mi nemohlo nic stát.
A vařit? Já? A proč o tom nic nevím, pomyslela jsem si na okraj a zamračila se.
"To by bylo fajn," usmál se mile, "sice jsem od Lany vždycky viděl spíš spálené tousty, ale za pokus to stojí," zazubil se na mě a já uraženě našpulila rty. To si vypije.
"Skvěle! Ale já teď opravdu musím běžet," řekla ve spěchu a popadla svůj kabát a klíče a my následně slyšeli jen cvaknutí dveří.
"Spálené tousty?" řekla jsem a šokovaně na něj hleděla. Vzápětí se otočil a stále vypadal trochu pobaveně. Zase jsem se zamračila a sklonila se ke košíku, odkud jsem vzala jednu z čokolád a následně jí po něm hodila. Jen se zasmál a pokračoval ve svém proslovu.
"Myslel jsem, že pro tebe je plýtvání čokoládou něco jako trestný čin," řekl pobaveně a strčil si jí do úst.
"Na idioty se může," řekla jsem a snažila se znít hodně vážně a odpochodovala do kuchyně.

pozn.:
Sooo, opět nastalo zkouškový období a já se od téhle chvíle musím začít opravdu učit (mimo týdnů praxe), což znamená že to půjde opět pomalu. :)
Budu se snažit psát co nejvíc, abych to brzy dokončila, ale uvidíme jak to půjde.
Zatím se musíte spokojit s mým líným tempem. :)

 

24 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Learnu. Learnu. | 9. ledna 2014 v 19:19 | Reagovat

ANO!!! :D
Drahá Lens,ty víš že tě miluju žejo ?
Protože tohle je totálně boží! :3
Optimismus jedé! :D

2 Liss :) Liss :) | 9. ledna 2014 v 19:44 | Reagovat

Oh dear God...
Myslím, že nemáš ani ponětí jak moc ten příběh zbožňuju :3 Už jsem myslela že se nedočkám...

Dej je dohromady! :D
Prosím... :D
Muhahahaha :D Těším se na další díl! ;D

3 Sidney Sidney | 10. ledna 2014 v 14:21 | Reagovat

Yippee!
No udělala jsi mi sakra radost - nejen tim, že jsi poslala další chapter, ale taky tim, co se v ní děje:) Od vyříkávaček mezi mamkou a dcerou až po Harryho s čokoládou:)
Dělá mi starosti zaneprázdněný Daniel, trochu se bojim, aby Laně nezlomil srdce ještě víc...
Jinak jako keep writing, ptž tuhle story miluju, if you know what I mean - a budu neskutečně happy, když co nejdřív pošleš další díl;)
In love, Sid:*

4 ihavebestfriend ihavebestfriend | Web | 10. ledna 2014 v 16:26 | Reagovat

Lana+Harry! :D jsi skvělá :-* :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama