Never Back Down - 10. DÍL

21. dubna 2013 v 19:02 | Petí. |  Never back down
Title: Never back down
By: Mish
Part: 10

Otevřela jsem dveře pokoje z tmavého dřeva a ocitla se na chodbě, kterou si jen matně pamatuji ze včerejší noci. Nacházím se v posledním pokoji na samém konci této, poměrně douhé chodby, takže jsem se vydala směrem ke schodičti, nacházejicímu se několik metrů přede mnou.
Všechny dveře, které jsem míjela byly zamčené a já jsem respektovala jejich soukromí, tudíž jsem pouze procházela. Celé je to tady zařízené ve stejném stylu jako v pokoji, kde jsem spala. Střídá se zde černá s bílou barvou. Je to vkusné a jednoduché. Nikde žádné zbytečnosti, které by tady akorát kazily dojem. Ale nemohu se zbavit dojmu, že to tady vypadá poněkud nezabydleně. Například nemá tu žádné fotky s přátely, nebo rodinou. Působí to tu tak nějak neosobně. Zkrátka, jako kdybych se nacházela v hotelu.
Rukou jsem se chytila kovového zábradlí, jež lemovalo schodiště postavené u zdi a zastavila jsem se u dlouhého francouzkého okna, vysokého přes celé dvě patra domu. Působí spíše jako prosklená stěna. Jen jsem tak stála v Harryho košili opřená o zábradlí a sledovala z domu pláž, jež tímto oknem byla vidět. Pláž, na které nebyl ani človček. Naprosto prázdné místo. Klidné. Tiché. Jako stvořené pro relax. Ale možná taky až moc opuštěné.
Z mého kochání se výhledem mě vyrušilo třísknutí dveří, načež jsem leknutím mísně poskočila. Otočila jsem se směrem, ze kterého jsem zvuk slyšela, ale nic jsem neviděla, jelikož to bylo za rohem.
Bosýma nohama jsem se opět dotkla studeného schodu a pomalu scházela schody, čekajíc co uvidím. Ocitla jsem se v obývacím pokoji, který byl zařízený vesměs stejně, jako 'můj' pokoj. Stejná tapeta i odstín koberce, který zakrýval jen část podlahy, jež byla původně z plovoucí podlahy. Seskočila jsem z posledního schodu a pustila zábradíl, jehož jsem se celou dobu křečovitě držela.
Rozhlédla jsem se, kterým směrem se vydám, když jsem zaslechla Harryho hlas. Nejspíš telefonoval. Nebylo moc rozumět co říká, protože nebyl v této místnosti, ale tón jeho hlasu zněl nespokojeně. Naštvaně. Řekla bych, že u něj nejobvyklejší tón. Následovala jsem zvuk jeho hlasu, než jsem došla k zavřeným dveřím.
"Takhle jsme se nedomluvili!" Zaslechla jsem skrze zavřené dveře. Jistě, vím že se nemají poslouchat cizí rozhovory, ale tohle je vyjímka. Vždyť bych mohla být jeho rukojmí. Možná taky jsem.
"Zítra máš poslední šanci. Nebo si tě najdu," poslední větu téměř zakřičel. Zajímalo by mě, o čem mluvil. Poté se neozýval žádný zvuk, pobodný hovoru a mi došlo, že ybch měla zmizet, než se Harry objeví ve dveřích. Pozdě.
Dveře se trhnutím otevřely zrovna, když jsem se otáčela k odchodu. Otočila jsem hlavu zpět na Harryho, který se tvářil překvapeně. Potom ale jeho tvář ozdobila neutrální grimasa.
"Hledáš snad něco?!" zavrčel naštvaně a chytil mě za zápěstí, aby mě udržel na stejném místě. Možná si myslel, že uteču. Možná by to pro mě bylo nejlepší, ale teď už se mi to stejně nepovede.
"Vlastně tebe." Prohlédla jsem si jeho obličej, který se mírně pozměnil. Jeho rty se zvlnily do úsměvu a já se v jediném pohybu ocitla přiražena zády k nejbližší stěně.
"Opravdu?" zašeptal Harry, hlasem plným touhy a chtíče, v těsné blízkosti mého ucha. Zakývala jsem hlavou, aniž bych si uvědomila, co se to děje. Harry se drze usmál, zatímco můj výraz byl naprosto kamenný.
"A co si přeješ?" Propletl si své psty s těmy mými a položil mé ruce na stěnu kousek nad mou hlavu. Přistoupil ještě blíž ke mě a sehnul hlavu do výšky mého krku. Na mé tváři mě lechtaly jeho tmavé kudrnaté vlasy a na krku jemně kously jeho zuby. Z tohoto dotyku, a nejspíš i ze strachu z toho, čeho by mohl být schopný, mi naskočila husí kůže po celém těle, čímž se Harry zasmál, ale můj krk dále obsypával horkými polibky. Přivřela jsem oči, ale jen co jsem si uvědomila co se děje, jsem se nadechla a z úst vypustila pár tichých slov.
"Vlastně jsem chtěla domů." Harryho obličej se odtáhl, zatímco jeho ruce mě stále držely v šachu. Nervózně jsem se zakousla do spodního rtu a čekala na jeho reakci.
"K tomu. Dnes mám volno a když jsem tě včera večer vyzvedával doma, kde jsi nebyla," na poslední slova kladl hlasitý důraz a věnoval mi přísný pohled, skrze zkrčené obočí. "jsem se dozvěděl, že dnes taky nemáš nic důležitého." Zákeřně se usmál a užíval si mé zhrozené pohledy, věnované jeho osobě. Zakroutila jsem hlavou.
"Ale já už něco mám, takže...," vytrhla jsem své ruce z jeho, snážíc se projít kolem jeho těla, které mě tisklo ke zdi.
Moje matka už to přehání. Nejen, že mi dává jasně najevo, že se jí až moc líbí, ale ona mu ještě vykládá mé plány o kterých sama nic neví. Tímto mě vážně vytočila. Vlastně mě vytočili oba. Kdo jim dává jediné právo motat se mi do života? Skrze mé zatnuté pěsti jsem dávala na jevo svůj vzteh, ale nemyslím si, že by to snad Harryho zajímalo. Jen se zasmál se přitlačil mě ke zdi ještě těsněji. Mé zatlé pěsti uzavřel do svých, mnohem větších.
"A copak?" Zasmál se na mé reakci. Příjde mu to všechno směšné? Jistě že příjde. Že se ještě divím. Ale svou otázkou mě dostal do pasti. Nic nemám. Jako kdyby to věděl skenoval mé oči, čekajíc na lež, kterou mu každou chvíli oznámím. Jen co ji vymyslím. Nakonec jsem to pokazila ještě víc, než jsem čekala.
"Amber!" pronesla jsem vítězně jméno první osoby, která mě napadla. Harry nadzvedl jedno obočí a se smíchem se na mě podíval.
"Teda... jdu ven s Amber," vykoktala jsem a falešně se usmála.
"Myslím si, že lžeš." Pustil mé ruce a pevně stiskl můj pas, přitahujíc si mé břicho k tomu jeho. Tedy spíše k místům, kterým bych se chtěla vyhnout.
Jeho sevřením se košile, jíž jsem měla na sobě, posunula o něco výš, čehoš si Harry byl samozřejmě moc dobře vědom. Pohledem sklouzl na mé nohy a poté se mi zahleděl do očí a já sklonila hlavu k mým bosým nohám. Nelíbil se mi tento oční kontakt.
"Lhala jsi?" řekl klidným hlasem, když jsem nereagovala na jeho slova. Nic jsem neříkala. Věděla jsem že jsem lhala. Věděla jsem, že to ví i on.
"Lhala jsi?!" Tón jeho hlasu nabral děsivou hloubku, když jednou rukou zvedal mou hlavu, abych se mu dívala do očí.
V očích se mi objevily slzy díky bolesti, která se mi šířila z jeho pevného stisku věnovaného mé bradě. Zavřela jsem oči, abych se zbavila slaných slz a jemně přikývla.


Poznámka autorky: Nejdříve vám děkuji za komentáře k devítce :) Vždycky potěší!
Jinak k tomuto dílu nemám moc co psát. :D Příjde mi slabší, ale tak snad se líbí aspoň trošku :)
Dneska jsem psala dvanáctku a totálně jsme se sekla, prostě vůbec nevím jak pokračovat a když jsem se ptala na radu mé mladší sestry dopadlo to opravdu katastroficky:D To je takový násilník:D Snad na něco příjdu sama..Tak mi držte palce ;D
Mish.

42 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Miky Miky | 21. dubna 2013 v 19:31 | Reagovat

Sereš mě! Neuvěritelně mě sereš! :D to je prostě božíí kurva!! :D a já se při každém slově zdechám, :D ten Harry je tak neuvěřitelně sexyy! :** :D jako možná bych se ho taky bála, ale nadruhou stranu bych ho hned ojela :D jojo jsemhodně perverzní :D hlavně co se tíče Hazzy :3 :D

2 uknown uknown | 21. dubna 2013 v 20:19 | Reagovat

SLABŠÍ? Chceš mě kurva nasrat?! Tenhle díl je úplně úžasný! Jeden z nejlepších!Žeru tenhle příběh nejvíc na světě. Lepší jsem nikdy nečetl! Představuju si každou větu, kterou tady napíšeš a snažím se vžít do děje, který je taaak bezchybný a ty pak napíšeš SLABŠÍ ČÁST. OMFG! Neser kurva a piš! A ještě jednou k tomu napíšeš SLABŠÍ tak tě přijdu osobně zkopat do kuličky :)
:DD ne pak by to neměl kdo psát -_- doufám, že si rozumíme... takže PIŠ PIŠ PIŠ A ? PIIIIIIIIIIŠ dál!

3 Markeet Markeet | 21. dubna 2013 v 21:06 | Reagovat

Vdyt je to krasny! A ten bad Harold to je teda neco...je takovej vrrr...! Aww tesim se na dalsi dil..supeeer! ;3

4 jane jane | 21. dubna 2013 v 21:21 | Reagovat

Prej slabší...Jak to jen můžeš napsat? Je to úžasný! Všechny díly jsem slupla strašně rychle. Krásně, píšeš, krásně popisuješ Harryho naštvanost a krásně se to vyvíjí mezi nima. I love it!
Prosíííím rychle další :))

5 Majča :* Majča :* | E-mail | 22. dubna 2013 v 8:29 | Reagovat

je úžasná =) perfektná....dúfam,že dnes dáš ďalšiu :D

6 jullyyy9 jullyyy9 | 8. května 2013 v 13:44 | Reagovat

zbožnujem tento pribeh je uplne ppc :) :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.