Just A Dream - 33. DÍL

29. listopadu 2012 v 14:27 | NikušŠ. |  Just A Dream

Title: Just A Dream
By: NikušŠ
Part: 33


Probudila jsem se kolem druhé hodiny. Cítila jsem hlasité kručení v žaludku , ale ignorovala jsem to. Jídlo bylo momentálně to poslední, na co jsem měla náladu.
Zrovna jsem si chtěla jít lehnout do postele, protože z malé pohovky jsem byla celá rozlámaná, ale ticho v domě prořízl ostrý zvuk drnčícího zvonku.
Už je to tady... Policajti mi přišli oznámit, že má matka je mezi těmi, co na palubě letadla zemřeli. Zadržela jsem slzy a statečně šla otevřít.

O tom, že za dveřmi bude někdo od police, jsem byla přesvědčená až do poslední chvíle. Když jsem ale otočila klíčem, stiskla kliku a dveře otevřela, naskytl se mi pohled na někoho, kdo neměl s policií ani za mák nic společného.
Šedý svetřík s vyhrnutými rukávy, pod ním bílé tričko, tmavě modré kraťasy a na nohou bílé botasky. Vzhlédla jsem od jeho běloskvoucích se bot, zadívala se do pronikavých modrých očí a pak se mu bez váhání vrhla kolem krku.
"Jsi tady..." vzlykala jsem stále dokola a pověsila se na něj docela. Kopnutím dveře zavřel a odnesl mě do obýváku, kde se se mnou posadil do křesla, vtiskl mi letmý, avšak vášnivý polibek a mezi dva prsty chytil pramen mých vlasů.
"Zase jsi měla noční můry?" zeptal se, jeho tón hlasu byla znepokojený. Ostatně, jako on sám. Nechápala jsem, co s tím mají společného mé špatné vzpomínky.
"Co se stalo? Jak to, že nejsi mrtvý? A kde je mamka?" zahrnula jsem ho otázkami. Podle toho, jakým způsobem se na mě díval se dalo soudit, že má vážné obavy o mé zdraví.
"Promiň, ale... MĚL bych být mrtvý?" zeptal se, jedno obočí povytažené, pustil mé vlasy a sesadil mě ze svého klína.
"Vždyť... To-to letadlo, kterým jste letěli... Spadlo! Nikdo to nepřežil!" vyhrkla jsem na něj a křečovitě ho chytla za ruce.
"Cože?! Spadlo? Ale... My ho zmeškali! Letěli jsme až tím druhým!" vysvětlil rychle. Pak i jemu nejspíš konečně došlo, že mohl být mrtvý a pevně mě objal. "Dobře, už na to nebudeme myslet, ano? Už na to nemysli. Raději mi pověz, co jsi celou tu dobu dělala," řekl a snažil se o úsměv.
Zběžně jsem mu začala vyprávět o svých uplynulých dvou týdnech bez něj. Prozatím jsem ale vynechala informaci o mém těhotenství. To si nechám na dobu, až bude všechno při starém.
* * *
Asi po týdnu bylo vše, jako dřív.
Za okny se proháněl ostrý vítr, v jehož spárech se zmítaly několika barevné listy pokrývající zem a ocelově šedá mračna svědčila o tom, že se co nevidět dá do deště a jen tak nepřestane.
A právě dnes byl můj velký den. Den, kdy Niallovi sdělím zprávu o našem děťátku.
Už od rána jsem byla celá nervózní a nesvá. Bylo zcela samozřejmé, že si mého počínání musí Niall dříve, nebo později všimnout. Zdálo se ale, že je na tom stejně, ne-li hůř než já.
Konečně se přiblížil večer a sním i naše společná večeře. Nebylo to nic velkolepého. Prostě jsem jen uvařila naše oblíbené jídlo, pustili jsme si jako zvukovou kulisu rádio a pomalu se dali do jídla.
"Nialle?" oslovila jsem ho, když už měl polovinu své maxi porce v sobě. Já se v té své jen bezmyšlenkovitě nimrala.
"Ano, zlato?" zahuhňal s plnou pusou a zrychlil tempo svého kousání, aby mohl co nejdříve polknout.
"Víš, musím ti něco říct. Něco dost... Zásadního a důležitého," řekla jsem a rozpačitě sledovala, jak ztěžka polyká sousto.
"Jo... Já tobě taky... Vlastně se tě spíš musím na něco zeptat."
Tváře mu doruda zbarvila nachová červeň a on se nervoźně podrbal na hlavě. "Ale mluv ty, byla jsi první," usmál se, ale já zakroutila hlavou a pobídla ho, aby začal on.
Ani jeden z náš nechtěl mluvit jak první. Až když si ke mně Niall kleknul, uchopil mě za obě ruce, našla jsem v sobě potřebnou dávku odvahy, zhluboka se nadechla a v okamžiku, kdy jsem pohnula rty, Niall učinil totéž.
"Vesem si měhotná?"
Oba jsme na sebe upřeli tázavé pohledy, nepatrně se usmáli, oba jsme ale moc dobře věděli, co chce ten druhý říct. Já štěstím bez sebe vyhrkla: "Ano!" a Niall se chraptivě zeptal: "Opravdu?"
Byl to večer plný překvapení nejen pro mě, ale i pro Nialla. On mě požádal o ruku, já jemu na oplátku svěřila to krásné tajemství spočívající v dosud nenarozeném děťátku.
 

17 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ann Ann | 29. listopadu 2012 v 14:28 | Reagovat

další:)

2 Vivi Vivi | 29. listopadu 2012 v 18:54 | Reagovat

D-O-K-O-N-A-L-Ý-

3 Kate Kate | 29. listopadu 2012 v 21:17 | Reagovat

Nejkrásnější :) Za hodinu a půl jsem přečetla všech 33 dílů <3 :)

4 Nina Nina | 30. listopadu 2012 v 13:21 | Reagovat

To je dokonalé ;) Pokračování ..:))

5 Nicitka Nicitka | 7. prosince 2012 v 18:44 | Reagovat

ÁÁÁNOOO! - moje nadšení :DD

6 vick vick | 13. prosince 2012 v 6:59 | Reagovat

další další..
píšeš dokonale :D

7 *Burrítko* *Burrítko* | 8. února 2013 v 14:54 | Reagovat

yay.. :33 ja sa tešim na male mimi :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama