Camp Pigeon Corner - 11. díl

29. listopadu 2012 v 18:26 | Barunie. |  Camp Pigeon Corner
Title: Camo Pigeon Corner
By: Barunie.
Part: 11.

Poznámka autorky: Nějak se hvězdy obrátily a tohle je PŘEDPOSLEDNÍ DÍL této povídky. Na mě dost nezvyklé, ale nedá se nic dělat. :) Snad vás konec překvapí, jako překvapil mě, když jsem jej dopsala a jen zírala, jak to podle mě vlastně skončilo... O.o

Vypráví Josh
Otevřel jsem oči a zaznamenal přítomnost jiného člověka vedle sebe. Pálila mě záda a vůbec celé tělo bolelo, jako kdybych uběhl sto dvaceti kilometrový maratón.
Podíval jsem se do její tváře, poznamenané včerejší nocí hlubokým šrámem. Poprvé, co se neprobudila dříve než já. Ačkoli bych ji rád probudil, nemohl jsem. To, co se včera stalo, mi v drsném probuzení bránilo.
Kouknul jsem se na hodiny. Měla ještě čtvrt hodiny, aby se prospala. Vzhledem k tomu, že jsme se v noci do spacáku ani nesnažili dostat, viděl jsem koleno, které chytalo modrou barvu, spoustu modřin a malých šrámů na bocích, sedřený loket... Jen nerad jsem uvěřil, že všechna takhle zranění má kvůli mně.
Vypadala opravdu zuboženě. Ale to nejhorší mělo přijít. Otevřela oči a chvíli musela mrkat, než se zorientovala. Její otřesený výraz mluvil za vše.
"Ne,..." zašeptala. Asi si uvědomovala, že vedle v místnosti jsou pravděpodobně kluci. Pohnula se, ale sykla bolestí. Posadila se a hrábla po svém tričku, aby zakryla své tělo.
"Neříkej mi, že jsem se s tebou vychrápala," konstatovala zoufale.
"Neříkej mi, že ti to tolik vadí," zasmál jsem se, ale potom nasadil vážný výraz. "Už to tak bude... dobrý?"
Neodpověděla, zato si okamžitě natáhla džíny. I já jsem našel své oblečení. Přesto bylo o krok napřed, a zatímco já zápasil s kalhoty, ona se už zvedla. Přesto bylo jasné, že to nezvládne. Díky naraženému kolenu (a myslím, že i bolavému rozkroku) ušla pár kroků jako namrdané káčátko.
Vstal jsem a jednou rukou ji objal kolem pasu. Vděčně mi přehodila paži kolem ramen a opřela se o mě svou vahou.
Společně jsme vykulhali z chatky, přičemž u východu mi přejela rukou po krku. Ten také pálil.
"Promiň," hlesla. Mávl jsem nad tím rukou. Došli jsme do její chatky, kde už naštěstí Zayn s Emily nebyli. Sbalili jsme kartáček, ona ještě trvala na tom, že se učeše, a odkolébali se k umyvadlům. Po hygieně jsem ji doprovodil ke kuchyni, odkud vylétla Emily.
"Co se to stalo?" vyjekla, když uviděla Maddiin stav.
"Ehm.... já hodila děsnou držku, to jsi měla vidět! Posrala by ses smíchy!" unaveně se rozpovídala Maddie. "Josh mě viděl a z toho křoví mě vytáhl, vážně nechápu, co mě to napadlo, opustit tábor, ale byla jsem opilá…"
"A kde jsi spala?" zadívala se na ni Emily, nemyslel jsem, že by jí uvěřila, každopádně jsem v to musel doufat.
"U Joshe. Nechtěli jsme vás rušit."
Madison si vymýšlela, jak když tiskne. Na jednu stranu se mi to nelíbilo, ale chápal j¨sem ji.
"A proč má Josh podrápaný krk?"
Zakryl jsem si jej dlaní a odpověděl. "Byly tam takovéty větve..."
"Můžeš chodit?"
Opravdu jsem se cítil jako u výslechu. Emily však vypadala, že nás jen tak bez vysvětlení nepustí.
"Jo, snad jo. Je to jen koleno," kývla. Pochopil jsem, že chce, abych ji pustil. Kulhavě se vydala k Emily.
"Dík, Josh," otočila se a mě její poděkování bůhvíproč zklamalo... čekal jsem víc.
"V pohodě."
"Přiznej se, žes s ní spal!" vybafl na mě Marty. Jen jsem něco zamručel.
"Pěkný! Já si říkal, že to takhle skončí."
"Hm."
Ještě chvíli něco říkal, ale já ho neposlouchal. Vymluvil jsem se na něco a pospíchal na hlavárnu. Urychleně jsem smazal tabulku se skórem na tabuli. Nebyla více potřeba
Zahlédl jsem ji, když stála u nádob a doplňovala pití. Nebyl jsem si jistý, jestli za n můžu jít, ale sama mi dala odpověď, když se otočila, jen na chvíli na mě spočinula pohledem a potom se odbelhala do kuchyně. Bylo vidět, že se koleno snaží rozchodit, ale přesto chodila jako postižená.
Od toho rána jsme spolu zase nepromluvili ani slovo. A mě to poprvé začalo vadit. Chtěl jsem se ní bavit. Ať už jen proto, že jsem ji totálně vyřídil. Ne, lžu, ten sex byl nejlepší, co jsem zažil... byl tak divoký a nespoutaný... A hlavně ta holka měla takovou povahu, že jsem si nedokázal představit, že bychom se nebavili.
Konec tábora přišel velice brzy a já stejně nenašel způsob, jak se s Maddie znovu začít bavit.
Poslední šance se naskytla na srazu v jednom lese uprostřed Londýna. Stál tam altánek, kde jsme tradičně pili i s lidmi, kteří stále jezdili jako děti.
Ti lidi mi chyběli i těch 24 hodin, co jsme se neviděli, ale nic se nevyrovnalo opravdu teplé vodě a pořádnému jídlu. Ty návraty z tábora jsem zbožňoval.
Druhý den jsem se nervózně připravil a zamířil na stanici metra, kde zmíněný les stojí. Netušil jsem, co jí chci říct, každopádně jsem si nejdřív potřeboval zahrát jednu chlastací hru nebo ten rum vypít napřed, abych sebral odvahu.
Kamarádi už na stanici čekali. Maddie se paží opírala o Aarona (kluk ze šestého oddílu, remember, guys! :D) Pod džínami se na koleni jasně rýsovala nějaká vycpávka, pravděpodobně obvaz.
Vydali jsme se do lesíčka, jen Maddie s Aaronem zaostávali. Nevěděl jsem pro, ale cítil jsem se... naštvaně, že ji nevede někdo jiný, třeba Emily nebo Rosie...
Skutečně jsem se musel sebrat díky rumu, abych ji vůbec oslovil. Chudák, musela celou dobu sedět v altánku, protože s tím kolenem vážně něco měla a každý pohyb ji prý bolel.
"Hele, Madd, nešla by ses projít?" zeptal jsem se jí tiše. V očích jsem jí viděl stín pochybností a napadlo mě asi to samé - před rokem jsme odešli do lesa a tam se jaksi stalo, že skončila na kolenou...
Nakonec kývla. "Ale jen na chvíli."

 

14 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Barča:P Barča:P | 29. listopadu 2012 v 18:39 | Reagovat

Vůbec si nedokážu připustit, že další díl bude poslední.. :/ No.. aspoň budu doufat, že přijde nějaká další úžasná povídka od tebe! Už se na ni těším, stejně tak jako se těším na další (poslední:'() díl :D I love it!! :D

2 tory tory | 29. listopadu 2012 v 18:39 | Reagovat

ahoj vim že je to o demně blbé ale napadlo mě páš ff tak jestli by jste
chteli abych vam je poslala
napište mi na tory2468@seznam.cz
:)

3 Barunie. Barunie. | Web | 29. listopadu 2012 v 18:43 | Reagovat

[2]: Slečno, v menu je obrovským nápisem napsaný mail, kam máš TY psát.

[1]: Nech se překvapit. :)

4 Ronnie Ronnie | 29. listopadu 2012 v 18:50 | Reagovat

Barunečko moje zlatá.. nechceš udělat i druhou řadu?? vim, že to ještě nekončí, ale i tak :DDD

5 Ivush Ivush | 29. listopadu 2012 v 19:06 | Reagovat

Já myslím, že bys určitě ráda udělala druhou řadu, žeee? O:)) :D
Je to perfektní. :3 Na jednu stranu se strašně těším na další díl, ale na druhou zase ne. :/ Ale jsem z této povídky nadšená. :) Jen mě mrzí, že je to takové... zkrácené. :/ :) :3

6 Barunie. Barunie. | Web | 29. listopadu 2012 v 19:10 | Reagovat

[4]:[5]: No, uvidíte podle posledního dílu. :)

[5]: Zkrácené? To nemělo být. :(

7 Rachel Rachel | Web | 29. listopadu 2012 v 19:14 | Reagovat

Pls jukněte se na one-direction-jsou-nej.blog.cz jen předem říkám že ten blog je novej tak tam toho není nějak mega moc ale jinak sorry za reklamu ale plsí koukněte se tam

8 Nicole* Nicole* | 29. listopadu 2012 v 20:14 | Reagovat

Ach jo:( Jinak by mě zajímalo, jestli na to někde příjde Emily. :DD Kdo ví...
Nevím, jestli se mám těšit, ale jo.. na jednu stranu se těšim, uvidime co  Josh hezkýho poví:D :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama