Just A Dream - 28. DÍL

21. října 2012 v 13:06 | NikušŠ. |  Just A Dream
Title: Just a dream
By: NikušŠ
Part: 28

Když mé mučení konečně ustalo a já bezpečně ležela na střeše budovy, poslední, co jsem spatřila předtím, než jsem se úplně sesypala, byl odporný obličej fotografa, který mi dělá ze života peklo už od našeho prvního setkání.
______________________________________________________________________________________________________________
Když jsem o několik hodin později přišla k sobě, opět jsem ležela v té zatuchlé tmavé místnosti. Ruce mě bolely od silně utaženého provazu, měla jsem žízeň a chtělo se mi na záchod.
Představa, že každý den budu zažívat to, co dnes, mě doháněla k šílenství. I když mi bylo řečeno, že se mohu zachránit tím, že si na Nialla budu vymýšlet ty nejhorší věci, v žádném případě to neudělám. Dřív nebo později mě snad musí někdo najít a pomoc mi. Sama jsem ale moc dobře věděla, že to se nestane.
Z chodby za dveřmi se začaly ozývat těžké kroky, následně v zámku zachrastil klíč a do místnosti vstoupil mnou tolik nenáviděný muž. Když jsem ho tehdy viděla poprvé, připadal mi jako obyčejný, neškodný fotograf. Ani ve snu by mě nenapadlo, že mezi námi vzklíčí srdečná nenávist a on se následně uchýlí k něčemu takovému.
"No konečně jseš vzhůru, ty náno. Vidím, že nemáš moc silnej žaludek. Moc ses zatím nepředvedla. Tak vstávej, kur*a! Zkusíme to znova," štěkal po mně jako po bezcenné věci, jako po špatně vychovaném psovi.
"Nechápu, k čemu vám to je," řekla jsem a vyděšeně sebou škubla. Můj hlas byl slabší než šepot, pouze jakési sýpání, které se občasně měnilo na vystrašené zapísknutí.
Došla jsem až k němu, vzápětí jsem ale tvrdě dopadla na zem. To, když mi podkopl nohy. Přesně jsem věděla, proč to udělal.
"Evidentně ti to nestačilo, jak se tak dívám..." pronesl tajemně, pak si sáhl do kapsy a vytáhl malý kapesní nožík. Otevřel ho, přiložil mi ho k ruce a řízl.
Z rány mi začala po kapičkách vytékat rudá krev.
Fotograf ke mně natáhl ruku a odporně se usmál.
"Abys neřekla, že jsem nelida," řekl a vytál mě na nohy. "A teď už ale táhni, nemáme na to celej den."
Má psychika byla v koncích. Bezděčně jsem přemýšlela o tom, jak dlouho to ještě všechno bude trvat.
Dotáhl mě až na střechu. A můžete mi věřit, že se tam děly věci mnohem horší, než poprvé.
Po tváři se mi kutálely slzy bolesti. Ani tentokrát jsem jim nic neřekla a mlčela jako zařezaná. Pokud už jsem pusu musela otevřít, bylo to proto, abych křičela bolestí.
Všude na těle jsem měla modřiny, čerstvé rány, dokonce bych to tipla i na zvrtnutý kotník a zlomený prst. Hluboká řezná rána na levé ruce mě pálila a já sykala bolestí vždy, když mi v ní začalo silně pulsovat.
Věděla jsem, že zítra nebo ještě dnes pozdě v noci na tom budu ještě hůř než teď, ale pro Nialla jsem ochotná zemřít. Ano, raději pro něj zemřu, než abych si o něm vymýšlela ty nejhnusnější sprosťárny. Byla jsem si jistá, že on by na mém místě udělal to samé.
Pokud se mi konečně i přes bolest podařilo usnout, bylo to jen na okamžik, než mě vzbudilo nějaké zranění, kde mi bolestivě škubalo.
Chtělo se mi ječet, křičet, řvát, ale problém spočíval v tom, že jsem ze sebe nevydala ani hlásku. Byla jsem tak zesláblá a zbědovaná, že jsem se nezmohla ani na pouhé zašeptání, a tak jsem to v sobě dusila dál a dál a místo toho si nechala po tváři samovolně stékat slané kapičky slz.
Měla jsem hlad, žízeň, chtělo se mi na záchod, byla mi zima... všechny tyto faktory ale přebíjela ta nesnesitelná bolest, tudíž jsem nic z toho ani pořádně nevnímala.
Netuším, jak se mi podařilo usnout na déle, než na pár minut, ani nevím, jak dlouho to bylo. Veškerá bolest byla najednou pryč já se uvolněně ponořila do říše snů, kde hrál hlavní roli Niall. Tolik mi chybělo jeho objetí, ve kterém jsem se cítila tak bezpečně. Tolik mi chyběla jeho vůně, ze které se mi podlamovala kolena. Tolik mi chyběl pohled do jeho kouzelně modrých očí a já si nebyla jistá, jestli se do nich ještě někdy vůbec podívám. Nebyla jsem si jistá ani tím, jestli se ještě někdy ocitnu v bezpečí jeho svalnatých paží. Zkrátka a dobře, v tuto chvíli jsem si nebyla jistá vůbec ničím...

Nevýslovně by mě potěšily vaše komentáře. Rozhoduji se totiž, jestli s povídkami nemám jednou pro vždy seknout...
 

18 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 venda venda | 21. října 2012 v 13:57 | Reagovat

Je to skvělé.! Seknout s povídkami nesmíš! Píšeš  úžasně a už se nemůžu dočkat pokračování.:)

2 Annie Annie | 21. října 2012 v 14:57 | Reagovat

Fiha, zajímavá kapitola :)
pokračuj ;)

3 DomííNo DomííNo | 21. října 2012 v 15:00 | Reagovat

prosím co nejdřív další díl! :))

4 Just Me Just Me | 21. října 2012 v 16:14 | Reagovat

Sekneš s tím a já seknu s tebou :D Ne... sranda, určitě piš dál :D

5 Kate Kate | E-mail | 21. října 2012 v 16:36 | Reagovat

To je úžasný. Určitě piš další :)

6 kiki kiki | 21. října 2012 v 17:10 | Reagovat

Dělej další jako a ať to dopadne dobře jo :DD já chci další díl honem :DD :)

7 Color Princess Color Princess | Web | 21. října 2012 v 18:08 | Reagovat

Je to vážně psycho, ale naprosto parádní! :) Těším se na pokračování :')

8 Mátík Mátík | 21. října 2012 v 19:10 | Reagovat

Ani na to nemysli ;) Je to úžasný :)

9 *Burrítko* *Burrítko* | 8. února 2013 v 13:30 | Reagovat

milujem takéto poviedky:3 originálne a nápadité:3 hej, neopováž sa nikdy s tým skončiť! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama