Give Your Heart A Break - 13. DÍL

14. září 2012 v 18:37 | Maky. |  Give your heart a break

Title: Give Your Heart A Break
By: Kačka
Part: 13


Christie
,,Nialle! Přines mi, prosím, ještě kapesníky." Vykřiknu nahoru do podkroví, kde Niall balil věci. Trval na tom, že se musím šetřit. On je ke mně tak pozorný!
Včera jsem se rozhodla jít na výlet, tak si teď zběsile strká věci do batohu, ale když jsem mu chtěla pomoct, odehnal mě.
,,Tak, můžeme jít." Konečně sešel ze schodů a nasadil si kšiltovku. Když došel ke mně, nasadil mi taky jednu. ,,Pálí tam sluníčko. Mohla bys dostat úpal."
,,Děkuju." Natáhla jsem se, abych ho políbila a on mi to oplatil.
,,Tak, pojď." Popadla jsem ho za ruku a vyšli jsme ze dveří.
Prošli jsme okolo rybníka a ve mně začal narůstat nepříjemný pocit. Myslela jsem, že to je kvůli tomu, co se stalo s Harrym u rybníka a teď jsem si jen vzpomněla, když jsem uviděla další rybník. Ale když jsme zašli do lesa, píchlo mě v břiše. Nevěnovala jsem tomu pozornost.
Niall mi pomáhal přešlapovat velké kameny a přenesl mě přes spadlý strom. Neustále se na mě usmíval, ale mě bylo víc a víc špatně.
,,Nialle!" zastavila jsme se.
,,Co je, princezno?" zeptal se starostlivě, když si mě pořádně prohlídnul.
,,Já to nezvládnu. Vůbec mi není dobře."
,,Už jsme docela daleko. Ale víš, co? Kousek odsud je potůček můžeme se tam osvěžit."
V tu chvíli jsem do břicha dostala příšerné křeče a podlomila se mi kolena.
,,Asi bude lepší se vrátit." Zamumlal si pro sebe. Vzal mě do náručí a rychlou chůzí se vydal zpět.
Za chvíli mi začalo být líp, tak jsem šla pomalu po svých. Jenže když mě Niall položil na zem, ztuhnul.
,,Co je?"
,,Nic. Pojď dál, tudy." Řekl a ukázal doprava na uzoučkou cestičku. Nejistě jsem se na něj podívala.
,,Věř mi, je to zkratka." Tak jsem mu věřila a šla jsem za ním skrz kopřivy a vysokou trávu.
Po dalších asi deseti minutách prodírání se křovím se najednou otočil a já si mohla prohlídnout sklíčený výraz v jeho očích.
,,Christie, my jsme zabloudili. Poslouchej, je mi to líto… Myslel jsem, že to tu znám."
Vypadal opravdu sklíčeně. Skoro jako opuštěné štěňátko. Sedla jsem si vedle něho na kámen, který někde v té houštině objevil. Přitáhl si mě na klín.
,,Zlatíčko, to nevadí. Máme přece tu mapu a teď máme alespoň takovou schovku. Nebuď z toho smutný. Mě už nic nebolí a za chvilku se odsud vymotáme." Pohladila jsem ho po tváři a dala mu něžnou pusu.
,,Mrzí mě, že jsem ti zkazil hezký výlet."
,,Nemusí tě to mrzet. Podívej se kolem. Jsme spolu v takové krásně přírodě… úplně sami…"
Dobře, cítím, že nastala ta správná chvíle. Začala jsem ho líbat úplně jinak. On to vycítil a opětoval mi to. Pak se ale odtrhnul.
,,Christie…" nestihl to dopovědět, protože jsem mu skočila do řeči. ,,Ano, vím, že jsem připravená."

Později jsme spolu leželi na trávě, kterou jsme zváleli a Niall mě hladil po vlasech. Otočila jsem na něj hlavu.
,,Miluju tě."
,,Já tebe."
Ještě chvíli jsme tam jenom leželi a užívali si jeden druhého. Slunce pak začalo klesat k obzoru a Niall vstal.
,,Pojď, začíná se stmívat a v noci bude zima. Navíc, asi bych potmě neviděl na mapu." Když to dořekl, začal štrachat v batohu a za pár desítek vteřin vítězoslavně vytáhl mapu. Rozložil si ji na kámen a já přešla cestu. Na druhé straně cesty byla vysoká tráva a spousta kopřiv. Něco mi říkalo, ať trávu rozhrnu, tak jsem to po chvilce váhání udělala. Začala jsem se smát. Niall vstal a přešel ke mně. Smála jsem se, jako už dlouho ne. Tekly mi slzy, ale já se nemohla utišit. Byla jsem tak šťastná!
Jen jsem rukou pokynula rukou k trávě a Niall ji také rozhrnul. Sedl si vedle mě na cestu, objal mě a řekl: ,,Jsem rád, že jsme si toho nevšimli dřív."
,,Já taky, broučku. Já taky."
Za rozhrnutou trávou, se táhla louka a asi kilometr od nás byla v dálce vidět naše chatička.
Ještě chvilku jsme se kochali, ale pak si Niall všiml, že začínám drkotat zuby.
,,Christie! Tobě je zima! Měla jsi mi to říct." Znovu sáhl do batohu a vyndal mi mikinu.
,,Ale uvnitř mi je teplo. Přímo hořím. A víš proč? Hřeje mě láska."
,,Blázínku."
Niall vstal a taky mě vytáhl na nohy.

Když jsme konečně doklopýtali do chatky, oba naplněni štěstím, cítila jsem, že tohle můj osud chtěl. Ať už mi bylo dřív dobře nebo špatně, teď už mi bude jenom dobře. Prostě jsem to věděla.
 

16 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama