Give your heart a break - 6. DÍL

25. srpna 2012 v 15:59 | Nicoole. |  Give your heart a break

Title: Give your heart a break
By: Kačka
Part: 6

Christie
Když jsem procházela okolo kuchyně, ozvalo se: ,,Christie?"

Bože! Proč zrovna on? Jak se mu dokážu podívat do očí? Do očí, do kterých jsem se zamilovala na
první pohled…
,,Ano, Nialle?"
,,Já… ne, že bych poslouchal, ale nedalo se to přeslechnout. A pamatuješ, co jsem ti říkal o Harrym?"
Jo, jasně, že si to pamatuju! Proč je to tak těžký? S Harrym přece nic nemám. Nemiluju ho! Můžu ti
ale říct, že miluju tebe? Nemůžu- nechceš to slyšet. A tohle ti nemůžu říct nahlas…
,,Jo, pamatuju si to." Cítím, jak se mi do očí derou slzy.
,,Jak dlouho… Ty jsi s ním už od té diskotéky, mám pravdu?"
Vzmůžu se jen na přikývnutí, ale i to mě stojí hodně sil. Slzy už se mi kutálí po tváři a já zase sklopím
hlavu. Musím odsud odejít. Už to nedokážu dál skrývat, dál se schovávat před city a před těma
modrýma očima. Dobře, ke dveřím je to jen pár kroků. Pak si vezmu taxíka a někam zmizím… jako
dřív. Když si na to vzpomenu, už to nejde zastavit. Sesunu se na zem a začnu sebou zmítat. Nesnáším
se!!! Nesnáším to, co se ze mě stalo! Proč to ku*va dělám?!? Proč jsem zatraceně taková? A proč
tady fňukám? Proč, proč, proč?!? Chci se zvednout, ale nejde to.

Niall
,,Já… ne, že bych poslouchal, ale nedalo se to přeslechnout. A pamatuješ, co jsem ti říkal o Harrym?"
Nechtěl jsem, aby to znělo tak vyčítavě. Nechci jí ublížit. Její oči nervózně těkaly po místnosti. Její
překrásné oči… I když byla zřejmě nevyspalá a neupravena, miloval jsem ji. Teda, asi…
,,Jo, pamatuju si to." Řekla vyhýbavě. Oči se jí začínaly lesknout, ne! Tohle jsem nechtěl. Ne, nebreč,
Christie! Kdybych ti to tak mohl říct. Jenže ty miluješ Harryho a navíc je tu ten kretén s tupým
jménem.
,,Jak dlouho… Ty jsi s ním už od té diskotéky, mám pravdu?"
Přikývla a první slza se jí začala kutálet po tváři. Christie sklopila hlavu. Nemůžu ji začít utěšovat.
Neudržím se…
Christie se sesunula k zemi. Vypadala, jako by měla nějaký záchvat. Pořád brečela a něco si šeptala.
Pak si najednou sedla. Zadívala se mi zpříma do očí. V jejích očích byla zloba a nějaká šílenost, strašně
mě to děsilo.
,,Mám deprese, Nialle. Mám nějakou poruchu, nebo tak něco. Jsem nemocná. Nedokážu se ovládat,
teď už ne…" a zase začala brečet. Nic mi nedocházelo. Jen jsem ji chtěl nějak utišit a chtěl jsem, aby
se usmála, nebo se o to, alespoň pokusila.
,,Šššš… já bych ti měl asi něco říct. Ale já… bojím se." Nevěděl jsem, jestli mě poslouchá. Koukala se
jinam. Pak se na mě zase podívala zpříma.
,,Já ti taky musím něco říct, Nialle. Zamilovala jsem se do tebe. Ano, miluju tě. Nevím proč. Neznám
tě… Promiň, nechci ti ubližovat ještě víc. Já už stejně musím jít." Začala se hrabat na nohy, ale stejně
vždycky spadla. Pomohl jsem jí tedy vstát.
,,Ne, tak to není. Musel jsem jí to říct. ,,Neubližuješ mi. To já ubližuju nám oběma, když si nejsem
schopen přiznat, že to taky tak cítím."
A pak se to stalo. Vzdálenost mezi námi se začala zkracovat a najednou nebyla vůbec žádná.
Úplně nestydatě jsem jí políbil. Ale ona se nebránila. Naopak. V tom polibku bylo tolik lásky a tolik
vzájemného citu. Vůbec jsem nevěděl, jak dlouho to trvalo, ale ona se najednou odtrhla, popadla
tašku a vyběhla ven.

Christie
No super! Co jsem to sakra zase udělala? Já jsem ho políbila a on mi řekl, že to cítí stejně, ale co když
mě jen chtěl utišit… sakra! Potřebuju vypadnout.
Vyběhla jsem z domu. Nerozhlížela jsem se a prostě jsem en běžela.
Najednou… Náraz, skřípění brzd, tříštění skla a nakonec jekot. Hlasitý jekot. Když se vzpamatuju, jsem
v sanitce. Pak zase usnu.

***

Otevřu oči. Bílý strop. Rozhlédnu se kolem, všude bílo. Pak si vzpomenu. Jekot, všude střepy a
spousta krve. Přístroj vedle mě začínají nebezpečně rychle pípat. Otevřou se dveře a do pokoje
vběhne spousta bílých plášťů.
,,Není vám něco, slečno Zeman? Jak se cítíte?"
,,Ne, já jsem v pořádku. Co se stalo? Vím, že jsem utíkala a pak… ten náraz a malá holčička, spousta
krve…" Přístroje pípají jako o život, stejně rychle bije i moje srdce. Jsem vyděšená.
,,Byla jste obětí autonehody. Vy za nic nemůžete, ačkoliv svědci tvrdí, že jste se nerozhlédla. Řidič
jel nepřiměřeně rychle a vzadu přímo uprostřed seděla malá holčička, jak jste zmínila. Při prudkém
brždění z velké rychlosti došlo k vymrštění nepřipoutané holčičky. Kate Browns byla na místě mrtvá."
Já ji zabila. Ať si říkají, co chtějí… Kdybych nepodváděla George, kdybych nejela k Harrymu, kdybych
nepolíbila Nialla, kdybych neutekla… Kdybych nežila.
 

28 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama