Give your heart a break - 1. DÍL

17. srpna 2012 v 11:31 | Nicoole. |  Give your heart a break

Title: Give your heart a break
By: Kačka
Part: 1


Tahle povídka je napsaná z různých pohledů (doufám, že to nevadí). Takže je to nad odstavcem
vždycky nadepsaný, čí to je právě pohled. Jste chytrý, takže to pochopíte :P . Příjemné čtení. Kačka
(P.S. A plánuju to posílat obden :D)
________________________________________________________________________________

Když mi bylo šestnáct, zemřel můj nejlepší kámoš. Vlastně byl nejbližším člověkem, jakého jsem kdy
měla. Půl roku jsem se držela, ale potom jsem se naprosto zhroutila. Ve společnosti to bylo ještě
celkem v pohodě, ale jakmile jsem dorazila domů, dostávala jsem hysteráky a dost často se stávalo,
že jsem spávala před domem na trávě, protože jsem prostě nebyla schopná se zvednout a dojít
dovnitř. Rodiče byli neustále někde v trapu a o mě a mého mladšího bráchu se moc nestarali. Brácha
měl našim za zlé, že nás tak brzo nechali na pospas osudu a sobě samým, propadl alkoholu a fetu.
Rodiče nám poskytovali hodně peněz, protože v zahraničí dobře vydělávali. Mysleli, že si nás tím
koupí a nahradí se tím.
Jednou, když rodiče přijeli neočekávaně domů, našli svou noční můru. Bratr byl zrovna někde pryč.
Myslím, že tenkrát už jsem o něm nevěděla asi třetí den, a já se válela s pořezanýma rukama před
domem. Nic ze mě nedostali, myšlením jsem byla někde jinde, jako vždycky. Takže mě prostě sebrali
a odvezli do psychiatrické léčebny.
Když mě propustili a já se vrátila domů, nikdo tam nebyl. Už mě to nebavilo, tak jsem jen popadla pár
nezbytností a odešla pryč. Za našetřené peníze jsem si koupila letenku a odstěhovala se do Londýna.
Doufala jsem, že minulost nechám za sebou, ale samozřejmě, že čas od času jsem musela na chvilku
vypadnout do léčebny. Byla jsem schopná poznat, kdy to sama nezvládnu.
V Anglii už nějaký ten čas jsem. V Česku jsem byla dobrá studentka se správně poskládanými
hodnotami, takže jsem neměla problém se domluvit, zařídit si brigádu a dodělat si maturitu. Teď
pracuju v malém butiku. Plat mám, řekněme velice slušný, a k tomu dostávám peníze od rodičů, kteří
předpokládají, že se stále léčím. Jednou chci dostudovat vejšku.
Tak to je vlastně můj život ve zkrácené verzi a teď už jen mé jméno- Christina…

Christina
Dnes je mi devatenáct, a tak jdu se svým přítelem Georgem na slavnostní večeři. George je pěkný,
milý a bohatý. Nemiluju ho, ale koho to v dnešní době zajímá. Hlavní je, že je mi oporou a dokáže mě
uspokojit… ve všech směrech. Ale on prostě nemá TO něco.
,,Ahoj lásko," pozdravil mě a políbil na obě tváře, když jsem nastupovala do jeho BMW.
,,Ahoj. Jak bylo v práci?"
,,Ušlo to. Ale dneska se nic zajímavýho nedělo. Není o čem psát."
,,Ty určitě něco vymyslíš. Slyšela jsem drby o nějaké skupině. Prý lezli opilí po bráně
Buckinghamského paláce…" Oba jsme se zasmáli.
,,No dovol! Naše noviny nejsou žádný bulvární plátek!" se smíchem se rozčílil George. ,,A navíc,
ty kluky jsem měl tu čest poznat. Vsaď se, že to byl jejich první průšvih. A víš ty co? Třeba si to jen
vymysleli novináři, aby měli o čem psát a ty jejich oplzlé plátky si kupovalo víc lidí."
Usmála jsem se. Ano, tenhle kluk si mě chce vzít. A já mu na to kývla. Já jsem se ještě nezmínila? Tak
dobře - já a George jsme zasnoubení. O ruku mě požádal na letním sídle jeho otce. Sídle, které jednou
zdědí. Ale to není úplně to, co od života chci. Nic nezažít a jen se procházet po nádherném zámeckém
parku. Ne! Já chci cestovat a přijít o všechny peníze a pak se jen zasmát a začít znova… Do svatby času
dost. Třeba se to změní, ačkoli o tom silně pochybuju…
,,Nechceš si po té večeři někam zajít? Víš, napadlo mě, že jsem v Londýně ještě nebyla v žádném
klubu…? A když už je mi těch devatenáct…" Proč nezačít nějaké velké dobrodružství právě teď a tady?
Snad suchar George ví o nějakém dobrém podniku.
,,Tak fajn." Kývne na mě. Jeho nadšení je jen předstírané a víme to oba dva.

George
Večeře proběhla skvěle, restauraci jsem vybral dobře. Nekuřácké prostředí, tichá hudba, příjemná
atmosféra. Akorát mě trochu děsí představa uječené diskotéky, kam chce jít Christine. Vždycky se mi
líbila její klidná povaha. Pocházím z dobré rodiny, ze starého anglického rodu. Vystudoval jsem
dobrou školu a píšu pro kvalitní noviny. Chris jsem potkal náhodou - vrazila do mě v supermarketu.
Měla sluneční brýle, kterými se snažila zamaskovat svůj pláč. Nejdřív jsem myslel, že je to kvůli
nákupu, ale teď už mi to k ní nesedí. Nevím, co je zač a nic z její minulosti, ale nevadí mi to.
Nastěhovala se ke mně a v dobré společnosti se umí bravurně chovat. Proto mě také tak překvapila
její žádost o návštěvu baru v pravém slova smyslu.
,,Tak co, lásko? Můžeme jet domů?" Přál jsem si, ať na diskotéku zapomene.
,,Moment, moment! Co ten klub?" vyprskla. ,,Slíbil jsi to!"
,,Nejsme na to oblečeni."
,,Tak se stavíme doma převléct," pronesla rázně a tím byla debata ukončena.

Niall
Zayn se rozhodl, že dnes večer půjde do klubu a já jsem byl pověřen jako jeho doprovod. To
znamená, že s ním mám jít a pohlídat ho, aby se moc neopil. Chce jít i Harry, ale Zayn řekl, že
s Harrym nikam nejde.
 

31 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Caine Caine | Web | 6. října 2012 v 19:07 | Reagovat

Tato povídka vypadá opravdu zajímavě. Hned si jdu přečíst druhou kapitolu ! :-)

2 °Mates °Mates | 4. listopadu 2012 v 23:31 | Reagovat

Čtu to až teď a vypadá to zajímavě! ;)Zaujalo mně to! :)

3 Sarus nialler Sarus nialler | 22. února 2015 v 9:19 | Reagovat

Jelikoz to ctu teprve ted zni to velmi slibne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama