It's Hard To Tell - 16. DÍL

19. dubna 2012 v 19:16 | Maky. |  It's Hard to Tell

Title: It's Hard To Tell
By: Barunie
Part: 16



Neozval se. Předpokládala jsem, že si možná nevzpomněl. Nebo měl nějakou neodkladnou záležitost. Nebo měl někoho jiného. Nebo to bral jako pouhý flirt.
Sesunula jsem se po zdi znovu, začala brečet nanovo, ale ne proto, že jsem si uvědomovala, jak jsem zamilovaná, ale spíš protože jsem byla naivní kráva. Ano, proklínala jsem se. Vždyť jsem věděla, jak tohle skončí. Popletená hlava a on se určitě někde s tím svým Zangem, nebo jak se sakra jmenoval, směje tomu, jak jedna pitomá holka naletěla.

Počkala jsem, dokud mé opuchlé oči nevypadaly, jako kdybych nezaložila nový oceán, a s těžkou hlavou se šla omluvit. Skončilo to tím, že jsme s mámou opět ronily slzy jako dvě želvy. Předtím jsem si neuvědomila, že i ona musela mnoho obětovat. Mimo jiné svou milovanou práci, přítelkyně a další věci. Myslela jsem jen na sebe.
Táta se vrátil domů od táty Denise a podivil se nad naší cituplnou scénou.
"Ježiši marja, holky, co se děje?! Nemám přinést zmrzlinu, nebo co to vlastně jíte, když brečíte?"
"Ne, zmrzlina nebude potřeba!" ujistila ho máma a otřela si vlhké oči kapesníkem. "Jen jsme si s Robin něco ujasnily."
"A přitom vám do očí spadly miliony částeček prachu, předpokládám!" Tátovi ironicky zacukaly koutky. Já se nad tou poznámkou pousmála.
"Přesně tak, Jacku!" přikývla máma.
Najednou zazvonil zvonek.
"Robin, byla bys tak hodná…?" zeptala se mě matka a já kývla a vstala. V chodbě jsem se zastavila a chvilku pozorovala svou rudou tvář, zarudlé oči a vůbec svůj strašný zevnějšek. V ten moment mi ale bylo všechno jedno, i kdyby tam stála anglická královna, otevřela bych jí ubrečená a bylo by mi to… u jejího královského zadku.
"Ježíšku na křížku, co se ti stalo?" vyhrkla Denise. Nevěřícně pozorovala můj obličej.
"Znáš to, někdo si při stěhování musí pobrečet, jak je život nespravedlivý!" odpověděla jsem a usmála se.
"Zrovna jsem byla odhodlaná tě vytáhnout ven, ale pojď!" Zula si své boty a odtáhla mě do mého pokoje, kde spráskla ruce nad tím, jak to tam vypadá. Znovu jsem se musela podivit tomu, co má na sobě.
Denise na sobě měla lehké květinové šaty, které byly hlavně z béžové látky, ale růžové květy jim dodávaly jistou roztomilost a ubíraly tak zdánlivě prostý charakter béžové barvy. Na krku jí visel mohutný náhrdelník ze sklíček lososové až červené barvy a na nohy obula antické sandále opět béžové barvy, ovšem se světle růžovou květinou ve předu. Aktovka byla ve stejné barvě jako podkladový odstín šatů a před sluncem jí chránily nejen elegantní brýle světlé barvy, ale i klasický letní klobouk, který se snad více hodil na dovolenou na jihu.
"Nejdřív tě zcivilizujeme!" rozhodla kamarádka a začala se přehrabovat krabicemi, odkud s vítězným výkřikem vytáhla tašku s líčením.
"Nechceš mě vážně donutit jít ven, že ne?" zeptala jsem se zděšeně. Z jejího výrazu jasem okamžitě vyčetla, že opravdu budu muset ven.
"Ale nebudeš mě nutit do ničeho takového, co máš ty!" Ukázala jsem na její perfektní vzhled. Chvíli uvažovala, co pro ni bude výhodnější a pak přikývla. Přešla jsem k další z polovičně vybalených krabic a rozhodla se, že si na sebe provokativně vezmu bílé šortky s americkou vlajkou. Poté jsem ještě vyštrachala černé tílko a s vítězoslavným úsměvem objevila sešlapané černé conversky.
"To nemyslíš vážně!" zavrtěla bezmocně hlavou Denise.
"Slíbilas to!" rozesmála jsem se a nechala se jejíma rukama zkrášlit. Když jsem se podívala znovu do zrcadla, už jsem neviděla ubulenou holku.
"Vysvětlíš mi, jak dokážeš udělat ty linky tak dokonalé?" zeptala jsem se a ona se usmála.
"Trochu praxe," odvětila. "Můžu ti sepnout vlasy?"
"Ne, ani náhodou!" zavrčela jsem.
Ani ne za dvacet minut jsme vycházely z luxusního paneláku, který přestože působil, že lidé jsou v něm spokojení, nezaručoval štěstí. Ano, ovládly mě filosofické řeči.
Denise se mi snažila ukázat vše, co jsem potřebovala vědět, kde je.
Zrovna mi povídala něco o Picadilly Cirkus, když jsem se na rohu vedoucímu k Oxford Street zastavila. Pár metrů si ještě Denise povídala sama pro sebe a otočila se ve chvíli, kdy jsem nedělala souhlasné Mmmh!
"Co je?" Zatvářila se až nechápavě. Já se jen dokázala dívat do výlohy nějakého obchodu s hudbou. Nevím, na co jsem v tu chvíli myslela, jen jsem nespouštěla pohled z jednoho určitého bodu.
Denise pochopitelně hned zjišťovala, co mě tolik šokovalo. Nedokázala na to přijít. Ukázala jsem na… to!
"Aha… já myslela, že to víš," hlesla zkroušeně.
 

32 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Andy Ryan Andy Ryan | Web | 19. dubna 2012 v 19:26 | Reagovat

Tak to konečně prasklo! :)
Skvělá kapitola miluju Denisin styl :DDDD ehm...

No opět dokonalá kapitola, honey řekni mi až tě přestane bavit to, že tě chválím?

Že se ptám. Jsi skvělá spisovatelka Sweetheart a stejně jako Denise, i já ti budu muset trochu oživit šatník.

                      :)

2 Dir. Dir. | 19. dubna 2012 v 19:27 | Reagovat

JO! skvělí, JO,...... :D skvělá práe! :D

3 Zee Zee | Web | 19. dubna 2012 v 22:07 | Reagovat

Že by Harry a ... ? Musím znovu jen chválit. Moc se mi líbí pasáže, kde dopodrobna líčíš, co mají na sobě. Nejenže si to potom dokážeme představit, ale je poznat, že ty máš úžasnou představivost a vše si do detailů promýšlíš. Vážně skvělá práce.

4 Kacule Kacule | 22. dubna 2012 v 3:26 | Reagovat

jo prasklo to!!! dej hned další už se nemůžu dočkat

5 LE LE | 18. května 2012 v 21:56 | Reagovat

Dalšííííííííí

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama