It's Hard To Tell - 15. DÍL

15. dubna 2012 v 11:37 | Maky. |  It's Hard to Tell

Title: It's Hard To Tell
By: Barunie
Part: 15



Tři poslední dny byly nejkrásnější, co jsem za prázdniny zažila. Vlastně se nic moc nezměnilo, jen se náš vztah s Harrym prohloubil.
"Měl bych ti něco říct." Usmál se na mě večer před odjezdem.
"Co?" Podívala jsem se mu do očí a pokusila se o povzbuzující úsměv.
"No…" Odvaha ho evidentně přešla rychle. "No… Já nevím, jak bych ti to řekl… odlétáme už dneska večer," vymáčkl ze sebe rychle.
"Vážně? Já myslela, že poletíte zítra s námi."
"Ne…"
"Je to opravdu všechno, Harry?" zeptala jsem se přímo. Nemělo cenu čekat, jestli to prozradí sám.
"A-a-a-ani ne."
Vyčkala jsem. Byl nádherný večer, nefoukal skoro vítr a my se k sobě tiskli na obvyklém místě. V čem byl problém?
"Víš, že tvoji rodiče ten dluh zaplatili už dávno? Vůbec jsi nemusela pracovat…" začal z úplně jiné stránky, než jsem čekala, že začne. Tím více mě asi pobouřilo to zjištění.
"Cože?" vyrazila jsem ze sebe.
"No."
Jako obvykle, když se vztekám, jsem začala funět a musela jsem se hodně přemáhat, abych dokázala začít počítat do 10 pro uklidnění.
"Jak jsi to zjistil?" Lepší otázka mě nenapadla.
"Když zapojíš trochu charismatu a máš pitomýho kamaráda, kterému můžeš říkat hackerský houslista, jde to snadno!"
"Aha."
"Robin, nevztekej se, prosím!" začal mě uklidňovat. Dobře, cítila jsem se spíš zmateně. V hlavě jsem měla plno otázek počínajíce Proč to udělali? končíc Jak to, že mi to sakra neřekli?
"Chtěl jsi mi ještě něco říct?"

Poslední pohled na zasluněnou pláž jsem si neodpustila. Všechno vypadalo tak klidně. Nedokázala jsem uvěřit, že se tu už nebudu prohánět. Se slzami v očích jsem se otočila na Evelyn a Bree. Dvojčata se vrátila z dovolené, ráno jsem se šla naposledy projít a ony si mě našly.
"Robin!" zaúpěla Bree a vrhla se mi ke krku. Pevně jsem ji objala.
"Slib, že nám budeš psát!" popotáhla Eve.
"To je snad jasné, ne?" okřikla sestru Bree. "Viď, že jo?"
"Samozřejmě!" Přikývla jsem a slzy se mi začaly koulet po tvářích.
"No tak, nebreč!" Usmála se na mě Evelyn, ale paradoxně měla oči zarudlé jako já.
"Naše malá Robin se chystá položit anglickou kulturu na lopatky a stát se nejznámější londýnskou malířkou pocházející z Los Angeles!" Sentimentální tón Breeina hlasu mi na tváři vykouzlil úsměv a pak jsem si vzpomněla na Harryho opakovanou poznámku.
"Britskou kulturu!" procedila jsem pobaveně mezi zuby.
"Ona má až takové ambice!" rozesmála se Eve. Když řeknu, že naše loučení bylo půlhodinové, lhala bych. Dokonce i táta mě musel začít tahat do auta, abych už jela. Věděla jsem, že mi budou chybět. Víc než cokoli jiného v L.A.
"Dej to Kristin!" Vtiskla jsem Bree do ruky dopis. Vysvětlovala jsem tam, co se děje, proč odjíždím a smutná slova na rozloučenou.

Rozhodla jsem si ječení na matku s otcem nechat na pozdější dobu, před Denisiinými rodiči bych si to nedovolila a navíc, konečně jsem bloncku měla chvíli sama pro sebe. Bez Liama, ten letěl s Harrym o půlnoci. Bůh ví proč.
"Už ti to řekl?" zeptala se mě. Seděly jsme vedle sebe v letadle, let se blížil ke konci a my čekaly na přistání.
"Jasně." Kývla jsem okamžitě.
"Skvěle!" úlevně vydechla a vypadala opět spokojeně. Vůbec se mi tyhle její výrazy nelíbily, dost často je nasazovala, když se něco zásadního stalo a já o tom nevěděla.

"Máte všechno?" zeptal se nás můj táta a my rozhodně přikyvovaly. Byla jsem ráda, že jsem s sebou tahala jenom jeden kufr, víc bych nepřežila. Rozhlédla jsem se po letišti a nedokázala uvěřit, kde jsem skončila.
Ne, že by Londýn nebyl krásný, rozhodně byl impozantní a líbil se mi. Ale jen jako město, které jsem chtěla navštívit na dovolené. Chovala jsem se jako rozmazlený fracek, ale když jsem si představila, že tohle bude můj domov… nemohla jsem přenést přes srdce, že už neuvidím své kamarádky, dokonce bych přijala i Jasona, ale naprosto cizí město, kde jsem znala maximálně Denise… velice nepříjemné.
"Vážně bylo tohle nutné?" zeptala jsem se, jakmile jsme dorazili do našeho nového prostorného bytu.
"Co ti zase vadí?" matčin hlas se rozléhal z kuchyně až do chodby.
"Všechno!" řekla jsem upřímně. Naštvaně a upřímně.
"Všechno?!" okamžitě vystřelila ke mně.
"Jo." Odhodlaně jsem se podívala do jejího obličeje rudého vztekem.
"Jak to můžeš říct?"
"Normálně."
V tu chvíli mi matka dala pohlavek.
"Člověk se snaží a ty jsi nevděčná! Uvědom si, že nejsi jediná, která se musela obětovat!" vřískala na mě a pak naštvaně odkráčela do polozařízené ložnice.
Oči se mi zaplnily slzami hněvu a okamžitě jsem se přesunula do svého prázdného pokoje, kde jsem se sesunula po zdi, držela se za tvář a brečela. Pak jsem se jak smyslů zbavená začala hrabat krabicemi. Vytáhla jsem čisté plátno, našla akrylové barvy a štětce a malovala jako pomatená.
Vyjádřila jsem v tom obraze všechno, co jsem cítila, i když to byla pouhá abstrakce. Žádné tvary, prostě bezmyšlenkovité tmavé i světlé čáry. Stála jsem před tím asi dvě hodiny, než jsem se probrala z jakéhosi transu.
Měla jsem chuť po těch tazích přejet prstem, ale barvy ještě nebyly suché. Malování mě nutilo přemýšlet o věcech, které bych si jinak nepřipustila a občas mě popostrčilo k věcem, které bych jinak v životě neudělala.
A tak jsem se šla mámě poprvé od toho průseru omluvit sama od sebe jen díky tomu, že jsem si ten obraz vyjadřující sebelítost dlouho prohlížela. A bylo mi ze mě samotné špatně, nebyla jsem svatoušek, ale tohle jsem rozhodně přepískla.
"Nebude to tady tak strašné," říkala jsem si. "Vezmi si to z jiného úhlu pohledu - impozantní stavby, které jsou dennodenně přecpané turisty, metro, ve kterém se jistojistě ztratíš, Harry…"
 

24 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Estý Estý | 15. dubna 2012 v 11:55 | Reagovat

Skvělý:))

2 Zee Zee | Web | 15. dubna 2012 v 12:23 | Reagovat

Tahle povídka má vážně jistou originalitu. Tvoje psaní se mi líbí, nepospícháš, všechno máš promyšlené do detailů. Ff-ky by neměly být o tom, aby se tam stalo co nejvíce, ale o tom, aby jejich kvalita byla co nejvyšší. Před tebou smekám, Barunie.

3 barbi♥ barbi♥ | Web | 15. dubna 2012 v 12:35 | Reagovat

dalej :D

4 klaruna* klaruna* | 15. dubna 2012 v 17:43 | Reagovat

naaaajs! a souhlasim se Zee [2]: :)

5 xxx xxx | 15. dubna 2012 v 18:00 | Reagovat

taky souhlasím se zee, není to o tom, že ho hned potkáš a zá pár dní už je to láska až za hrob.... tahle ffka je vážně dobrá, smekám ;)..

6 Nerea Nerea | Web | 15. dubna 2012 v 19:09 | Reagovat

Pěkný, těším se na další dílek... :D

7 Baruzz Baruzz | Web | 15. dubna 2012 v 19:29 | Reagovat

Barboro! Jestli mě budeš napínat tak dlouho jako teď, tak se asi přetrhnu :) je to perfektní !

[2]: samozřejmě souhlasím, ale tys tam zase hodila to tvoje tajemství s tím doplatkem, takže teď se od toho zase nemůžu odtrhnout!
bože, piš piš!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama