It's Hard To Tell - 12. DÍL

7. dubna 2012 v 16:29 | Maky. |  It's Hard to Tell

Title: It's Hard To Tell
By: Barunie
Part: 12




Otočila jsem se za známým hlasem. Chvíli jsem hledala očima někoho známého, ale na nikoho jsem nepřišla. Říkala jsem si, jestli se mi to jen nezdálo.
"Robin!" ozvalo se znovu. A to mi přišlo sakra divné!
"Robin Johnsonová, ty nevnímáš?" zjevila se přede mnou roztomilá blondýnka. Chvíli jsem se na ni překvapeně dívala a netušila jsem, kdo to je. Prostě jsem ji nepoznala.
"Uh…?" vypravila jsem ze sebe po chvíli.
"Neříkej, že mě nepoznáváš!" povzdechla si. Viděla to ve výrazu mé tváře. Zadívala jsem se na ni pozorně, studovala jsem její proporce, jako kdybych ji kreslila. A čím dál, tím víc mi někoho připomínala, ale nemohla jsem si vybavit jméno.
"Já tě znám!" vyhrkla jsem.
"No ovšemže znáš!" řekla rázně. "Chodily jsme spolu do školky, ty pako!"
Pořád nic. Moje myšlenky se točily jen okolo Oprah s Harrym. A pak mi došlo, kdo to je.
"Denise? Denise Brielová?" vyjekla jsem a ona se potěšeně usmála.
"Vidíš, jak to jde!" zasmála se a já jí padla kolem krku.
"Bože, co tu děláš? Nemáš být v Londýně nebo někde v Anglii?" pustila jsem ji a poodstoupila jsem.
"No, vlastně jsem tu na návštěvě!" usmála se. "Naši mě sem vzali, což mi připomíná, že teď jsou pravděpodobně u vašich!"
"Cože?" svraštila jsem obočí.
"No víš, já myslela, že ti to vaši řeknou. Budeme tu asi týden!" objasnila. Ale pořád jsem to nechápala. Vždyť si rodiče spolu měli užít noc, ne?
"Denise?" zaslechla jsem čísi hlas.
"Tady, Liame!" zvolala a zvedla ruku. Teprve teď jsem si prohlédla, co má na sobě. Měla oblečené výrazné červené punčocháče a bílou košili měla rozepnutou víc, než by mnozí uznali za vhodné. Černou sukni, která by jí normálně sahala po kolena, a která se mírně rozšiřovala do střihu písmene A, měla vytaženou až do půli pasu, kde jí měla zpevněnou černým lesklým páskem, takže jí sukně sahala sotva do půli stehen. Krátké červené sáčko s bílým lemem sice mělo knoflíky, ale ty zapnuté nebyly, protože měla pod prsy sako stažené červenou stuhou uvázanou na mašli. Na nohy obula černé lodičky a s každým nádech se jí zvedal drobný červený přívěsek jemně spadající na ňadra. Vše doladila lesklou černou kabelkou, která byla též zdobená mašlí. Jen jsem koukala, jak moc se změnila.
"Robin, tohle je Liam," chytla ho za ruku a přitáhla ho ke mně. "Liame, tohle je Robin! Ta, o které jsem ti vyprávěla!"
"Těší mě!" podal mi volnou ruku a já ji přijala. Jeho anglický přízvuk mi bolestivě připomněl Harryho.
"Robin? Robin!" uslyšela jsem volání z druhé strany. A to byl ten poslední člověk, kterého bych chtěla vidět. Vlastně předposlední.
"Tady jsi!" Harry se zjevil vedle mě a já měla najednou strašnou chuť mu vrazit. Dost na tom, že jsem z té trochu whiskey mohla mít problém, který bych neobkecala.
"Hazze!" skoro zaječel Liam a vrhl se na stojícího vedle mě tak, že jsem málem dostala pěstí do nosu.
"Co to…?" zamumlala jsem.
"Ty se znáš s Harrym?" zeptala se mě Denise. Já jen kývla a sledovala kluky, kteří se spolu bavili, jako kdyby byli staří přátelé, což evidentně byli.
"Liame, odkud se znáš s Robin?" zaslechla jsem otázku.
"Já ji poznal teď!" rozesmál se Liam.
Neměla jsem na to sílu. Před chvílí se cucal s tamtou… holkou a teď si tu v klidu povídá s klukem mé kamarádky z dětství. Chtěla jsem se nenápadně vypařit, ale Denisina ruka mě zachytila v pohybu.
"Jak to zvládáš?"
Naprosto jsem jí nerozuměla. Co bych měla zvládat?
"Jo, je to fajn!" odpověděla jsem a sledovala její úlevný výraz. Totálně jsem nechápala.

Kluci se pořád měli o čem bavit a my dvě vlastně také. Ptala jsem se na školu a život v Londýně. Vůbec jsem se o Liama nezajímala, byl sice zajímavý člověk, ale myslím z hlediska otázek: "Jak jste se poznali?" nebo "Jak dlouho spolu jste?"
Řekla bych, že jsem nechtěla vědět nic o klucích. Prostě jsem je vyřadila z témat večera.
"Londýn je úžasné město! Musíš ho vidět. Z Londýnského oka je výhled na celé město a rozhodně si nedávej u Toweru fish and chips, je to nechutně předražené a ani moc dobré!" pořád žvanila. Dost prostoru si urovnat myšlenky. "… řeka Temže!"
Uh? Co bylo s řekou Temží? Protéká Londýnem? Hm? Netuším, o čem to mele!
Usmála jsem se a přikývla, za což jsem si vysloužila další zářivý úsměv.
"…rozhodně! Holky? Jdeme se vykoupat, co vy na to?" oslovil nás Liam.
"Jo, to bude nejlepší!" souhlasila Denise a vzala Liama za ruku. On se jen usmál a políbil ji na spánek. Vykonala jsem obvyklou kývací reakci a pak jsem se zarazila.
"Půjdu na záchod, za chvíli přijdu!" pronesla jsem a nevěnovala pozornost jejich zvědavým pohledům. Pospíšila jsem si a rychle se ztratila v mase lidí. Okamžitě jsem zamířila k Leemu.
"Přihraj sem jednu vodku a urychleně!" zašeptala jsem. Za chvíli jsem už tiskla skleničku a vypila ji na ex. Poté druhou, a dokonce i třetí. Pak jsem byla připravená zůstat o samotě s párečkem a… Harrym.
Vyšla jsem z provizorního areálu "párty" a objevila jsem ty tři. Vypadalo to, že byli zabráni do nějaké obrovské konverzace a já je přerušila. Urychleně zmlkli zírajíce na mě.
"Nemám plavky," promluvila jsem do ticha přerušovaného hudbou ve stylu Davida Guetty.
"Nemáš?" překvapeně na mě pohlédla Denise. Zavrtěla jsem hlavou.
"Já vlastně taky ne, předpokládala jsem, že si jen užijeme dnešní noc támhle!" kývla k místu, které jsme opustili.
Brzy Liama napadlo, že se prostě projdeme po pláži. Blondýnka si stáhla boty, protože by se jí špatně chodilo v podpatkách a ruku v ruce (přičemž druhá měla na starosti lodičky) s Liamem vykročila po písku. Za chvíli už chodili stylem "krok-krok-otočka-smích-krok-krok-otočka-smích-…"
Já se jen flákala za nimi a nevěděla, co říct. Nenapadlo mě nic, co bych mohla poznamenat. Ani posilněná třemi vodkami a whiskey jsem nebyla užvaněná jako obvykle. A Harry to evidentně taky netušil.
Skončili jsme v menším bistru otevřeném nonstop. Neuvědomovala jsem si to, ale měla jsem opravdu hlad. Už si ani nepamatuju, co jsem si tenkrát dala. Zapluli jsme do jednoho z boxů, byla jsem donucena si sednout vedle Harryho a jediné, co jsme oba dělali, bylo, že jsme se koukali na dvojici hrdliček. Chvíli jsme je poslouchali a určitě jsme měli oba nezaujatý znuděný výraz. Nikdy neberte kamarády na něco-jako-rande!
"Ty můj sladký sirupečku!" pronesl stejně sladce Liam. Podívala jsem se na Harryho, který mi pohled opětoval, a pak jsme vyprskli smíchy. Jenže dvojice se nenechala rušit, ani když jsme se málem váleli po zemi. Smíchy.
Rozesmáli jsme se ještě víc, protože nás naprosto ignorovali. Vcelku byli roztomilý, ale ta věta mě opravdu pobavila. Rozhodně se pak napjatá atmosféra uvolnila a s Harrym jsme se bavili normálně.
"Kdy se vrátíš do Londýna, Hazze?" vytrhl nás z konverzace o divnosti zamilovaných přezdívek Liam.
"No… za týden myslím, nevím, jak dlouho tu chtějí rodiče být."
Najednou jsem si nedokázala představit, že by odjel. Myslela jsem, že tu bude přes celé prázdniny.
"To asi poletíme spolu!" poznamenala Denise. Aha… odletí spolu a já tu zůstanu. No fajn, aspoň zůstanu někde, kde neprší. Vždyť přiletí Eve ze Španělska a na tyhle tři si ani nevzpomenu.
 

25 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Andy Ryan Andy Ryan | Web | 7. dubna 2012 v 16:50 | Reagovat

ANo, miluj způsob kterým píšeš B a to už jen proto, že vím, jak si psala v začátcích! :)

Kapitola byla skvělá! Denise měla skvělý outfit ;D

A Liam je...sladký Liam ale to se sirupem bylo opravdu nad míru podivné! :DD

2 Allie Allie | Web | 7. dubna 2012 v 17:00 | Reagovat

To se sirupem mě rozsekalo..:DD
JInak nádhera,jen tak dál..:)

3 Vendy Vendy | 7. dubna 2012 v 18:40 | Reagovat

pěkný

4 Isa Isa | Web | 8. dubna 2012 v 19:05 | Reagovat

Super díl. Jen bych chtěla, aby to Robin natřela Harrymu kvůli Oprah. Takový malý drama bych přivítala. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama