It's Hard to Tell - 8.DÍL

12. března 2012 v 15:25 |  It's Hard to Tell
Title: It's Hard to Tell
By: Barunie
Part: 8.

"Vážně to chceš vidět?" zeptala jsem se jeho otázkou.
"Jasně!"
"Tak si sedni naproti mně!" ukázala jsem na druhou lavičku a on si sedl. Vytáhla jsem skicák a tužku. Tedy více tužek.
"Seď rovně a nehýbej se!" nařídila jsem mu. Zadíval se někam na zem, kytaru křečovitě držel v rukou. Začala jsem malovat jeho obličej, třikrát jsem to zkazila, takže jsem zase začala rudnout.
"Jsi červená jako jablko!" ozvalo se ze druhé strany. Krev se mi do tváří nahrnula ještě víc.
"Ticho!" zamumlala jsem.
"Je to roztomilý."
O bože, nemůže ten kluk na chvíli tu klapačku držet?
Často jsem měnila tužky, Harry to nevěřícně pozoroval.
"Hodláš to dodělat ještě dneska?"
Spadla mi čelist asi až do Austrálie. Je to takový ten ostrůvek, teda ostrov, kde skáčou…ehm…kolkani? Teda klokani a jsou tam ti roztomilý méďové, že jo?
Vyskočila jsem s nedokončenou skicou a přešla k němu. Neústupně jsem mu vrazila obrázek do ruky.
"Spokojenej?" zeptala jsem se jednoduše. Teda až na to, že jsem to řekla nepřátelským tónem. Jak já se za to nenávidím!
"Ou…to je úžasné!" Harry zíral na svůj portrét. Z jeho výrazu jsem dokázala vyčíst totálně nic. Asi bych si měla přibrat do rozvrhu nějakou hodinu empatie nebo aspoň čtení z výrazů divných lidí.
"Nemůžu ti to ani pochválit?" podíval se na mě. Asi jsem se taky tvářila jako blbec.
"Vždyť…jsem nic neřekla…" začala jsem nesrozumitelně mumlat.
"Je to opravdu úžasné, věř mi."
"Díky."
Harry se jal mi podávat papír nazpět, ale já ho zarazila.
"Nech si to. Není to úplně dodělané, ale tys to takhle chtěl."
Vzal papír a zastrčil ho do toho…obalu na kytaru. Měla bych si zjistit, jak se to vlastně jmenuje.
Pořádně vnímat jsem začala až ve chvíli, kdy jsem ucítila jeho dlaně na mém předloktí a byla stažena na jednu z laviček. Nechápu, jak se mu to povedlo, ale držela jsem v rukou jeho kytaru a přistihla se poslouchat základy hraní. Když už jsem byla totálně mimo šok, stopla jsem ho.
"Já to nedokážu!" pípla jsem. Uf, stopka zabrala.
"To myslíš jak? Ono je to vcelku jednoduché!"
"Prostě na to nezahraju ani…akord?"
"Ale poslouchala mě, mrška!" zamumlal si a já dělala, že ho neslyším.

***

"Děláš si srandu, že jo?" poznamenala jsem hned, jak jsem ho uviděla druhý den. V ruce opět držel kytaru a navíc měl nějaké papíry v druhé.
"Ne!"
"Nevzdal ses naprosto marného snu mě naučit na kytaru?" pozvedla jsem obočí. Sakra. Ten kluk je neoblomný!
Zavrtěl hlavou a sedl si do písku. Nechápala jsem. Hej, hochu, támhle jsou lavičky ne? Nemohla jsem si to ale nechat ujít a sedla jsem si dostatečně daleko vedle něj.
"Co to máš?" kývla jsem k papírům.
"Doufám, že se ti trefím do vkusu…" zaslechla jsem prostou větu. Co to znamená?
"Do vkusu?"
V tu chvíli ovšem začal hrát. Tu melodii jsem poznala.
"OneRepublic!" vyjekla jsem.
"Chytrá!"
"Kde jsi tak rychle sehnal noty ke Good life?" ptala jsem se dál.
"Chceš to opravdu vědět?" zeptal se tajemně. Já přikývla. "Zkus někdy takový vynález. Internet se to jmenuje!"
Vydechla jsem. "Děláš si ze mě srandu?"
"Naprosto ne!" zazubil se a vzal mi ruku, dívala jsem se na něj jako na blázna, ale on prostě položil mou dlaň na papíry.
"Nejsem tvoje těžítko!" podívala jsem se na něj.
"Ale přeci nechceš, abych kvůli ztraceným notám přestal hrát!"
To jsem opravdu nechtěla. Tu písničku jsem zbožňovala, dávala mi jakousi naději. Dál jsem tedy sledovala jeho počínání.
"Woke up in London yesterday…" začal potichu zpívat. Aha, takhle se dobíjí srdce, jasně. Vezmeš holku a zahraješ jí na kytaru nějakou srdcovku. Chápu, ale jsem jiná.
"Oh this has gotta be the good life
This has gotta be the good life
This could really be a good life, good life," neodolala jsem a musela se přidat. Harry vypadal trochu vykolejeně, ale hrát nepřestal. Přidávala jsem se jen v refrénech. Na víc jsem se nezmohla.
"…What there is to complain about," dozpíval poslední part. Chvíli jsme mlčeli.
"Jak jsi to věděl?" zeptala jsem se.
"Nezpíváš tak špatně, víš?" ve stejnou chvíli se zeptal i on. "Co jsem věděl?"
"Že tu písničku miluju…"
"Já nevím, říkal jsem si, že by tě mohla zaujmout. Je strašně… prostě nějak k tobě sedí!" naštěstí jsem nebyla jediná trochu mimo.
"Jak jsi to myslel, že nezpívám tak špatně?" odvrátila jsem hlavu a zadívala se na obzor moře.
"No…řekněme, že to poznám. Věř mi, klidně bys mohla jít na hudební oddělení!"
Opět nějaká doba ticha.
"Když už si tady prozrazujeme tajemství, vysvětli mi, proč jsi potřebovala tu práci?" ten jeho dotaz mě zarazil. Ale přišlo mi lepší mu to aspoň z části prozradit.
"Já…potřebovala jsem peníze."
"Proč?" fajn, jeho otázky jsou sice osobní, ale trefné.
"Udělala jsem jeden průser. Proto." Ale mě jdou zase vyhýbavé odpovědi. Ha!
"A to jaký?" Sakra, na to jsem nepomyslela. Tak jsem prostě mlčela a držela papíry. Ucítila jsem slabý závan větříku.
"Promiň, asi o tom nechceš mluvit," odvětil a já se na něj překvapeně otočila.
"Co?" zmateně se mi díval do očí.
"Každý by to ze mě páčil, ale ty… ani nevyzvídáš!"
"Očekávám, že mi to řekneš sama," pokrčil rameny a papíry mi hravě vytáhl zpod ruky. Pak vstal. Neposedně jsem se zavrtěla, ale neotočila se. Nutil mě přemýšlet o věcech, které jsem dávno zastrčila do nějaké vzdálené části mozku. Části, které jsem se obloukem vyhýbala.
"Robin,…" ozvalo se za mnou. To byl další šok. Doteď jsem byla Johnsonová. "Jdeš?"
"Kam přesně?"
"Něco podniknout!"
 

27 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lady WeroniQue ♥ Lady WeroniQue ♥ | Web | 12. března 2012 v 18:16 | Reagovat

Jsem zvědavá co podniknou :) Moc pěkný! :)

2 Zasněná Zasněná | Web | 12. března 2012 v 20:29 | Reagovat

Chci se zeptat.. kdy bude 6. díl do nebes a ještě dál? :D Strašně mě napínáte :D.

3 Vendy Vendy | 12. března 2012 v 20:33 | Reagovat

Super :)

4 Allie Allie | Web | 12. března 2012 v 20:38 | Reagovat

Super...:)

5 Dream Dream | 12. března 2012 v 20:45 | Reagovat

Zajímá mě co udělala ona a kdy jí on řekne že má skupinu.. =D =) ale zatím je to uplně parádní..!! =)

6 Miška Miška | 12. března 2012 v 21:16 | Reagovat

Bomba piš rychle další prosím. :) :) Úžasné to je jen to hltám očima.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama