It's Hard to Tell - 6.DÍL

4. března 2012 v 13:50 |  It's Hard to Tell

Title: It's Hard to Tell
By: Barunie
Part: 6.


"Vážně jsi vlezla do vody!" zasmál se Harry.
"Jsem u vody v jednom kuse!" odpověděla jsem.
"Bydlíš v L.A. to je asi jasné ne?" zazubil se šel ještě dál do vody, odkud začal dělat tempa. Nechtěla jsem se nechat zahanbit a rychle ho přeplavala. Dlouho jsme blbli v moři.

***

"Víš, Jasone, mě je to už úplně jedno!"
"Takže padáka chceš hned?"
"Jasone, neblbni!" utnula naši konverzaci Leesh. "Robin tu pracuje dva dny!"
"Ale oba dva dny přišla pozdě!"
"Je tu nová, sakra!" obořila se na něj. Já jen překvapeně sledovala jejich hádku.
"To ji neomlouvá!"
Leesh začala nadávat a nakonec ho ukecala.
"Jednou přijdeš pozdě a konec!" zařval Jason.
"Jasně!" přikývla jsem a vyšla jsem před bar. "Dlužíš mi dvacet babek, Harry!"
Okamžitě mi podal bankovky.
"Díky, ale není to nic, čím bych se mohla chlubit, ale díky."
"Omlouvám se, nemyslel jsem, že to zase nestihne…š."
"Měli jsme to přepokládat. No nic, měj se, Harry!"
On chvíli stál před dveřmi a pak odešel. Vykoukla jsem a pozorovala ho, jak odchází. Pochopil to tak, že už se neuvidíme? Asi jo, ale bude to tak lepší…
"Kam šel tvůj kluk?" překvapila mě otázka Leesh
"Můj co?"
"Kluk!"
"Znám ho dva dny, není to můj kluk a nikdy nebude!"
"Ty toho naděláš! Jen jsem se zeptala, ale měla bys ho uhlídat, díky němu jsi přišla už dvakrát pozdě. Příště tomu nezabráním!"
"Já ho asi už neuvidím!"

***

Pár dnů jsem ho opravdu neviděla. Zvláštní, ale připadalo mi, že nemám co dělat. Jednoduše jsem shlédla celou moji zásobu filmů, snědla minimálně padesát sáčků brambůrek, vypila sto padesát kol a spláchla to dvěma velkými kyblíky zmrzliny. Vanilkovo-karamelové s velkými kusy čokolády.
Nedivila jsem se, když mi bylo blbě, ale pořád jsem se cpala. Příliš velká nuda na nějakou dietu. Když jsem dojedla druhou vanu zmrzliny, bylo mi za prvé blbě a za druhé ještě jsem mohla chodit, takže jsem šla ven.
Svítil jen měsíc a já se vydala tam, kde jsem Harryho zahlédla poprvé, tedy spíše podruhé. Na pláž. Chtěla jsem se pouze procházet po pláži, ale zatímco jsem si držela boty a chodila bosky po písku, všimla jsem si jednoho člověka v moři.
"Harry!" zakřičela jsem. Neslyšel mě. Shodila jsem oblečení do písku (plavky na sobě!) a doběhla k němu. Chvíli na mě koukal jako na přelud.
"Ahoj."
"Ahoj, co tu děláš?" zeptal se zmateně.
"Bydlím tu!"
"V moři?"
Protočila jsem oči.
"No nic, chtěla jsem tě jen pozdravit!"
"Jen?"
"Jen."
Chtěla jsem zase odejít, ale on mě stáhl k sobě a potopil mi hlavu! Voda mi samozřejmě vtekla do nosu. Začala jsem se bránit a snažila se vyplavat.
"Jsi blázen?" střelila jsem po něm nenávistným pohledem, když se mi to podařilo.
"Ne!" odpověděl a snažil se mi zdrhnout z dosahu, já jsem mu ovšem vyskočila na záda a chtěla mu hlavu nacpat do slané vody. Ale vždyť to znáte, kluka jednoduše nejde potopit!
"Robin!" mumlal, protože jsem mu aspoň pod vodu zarazila pusu, "Johnsonová!"
"Hm?"
Chytil mi nohy a vyběhl se mnou z moře. Já obtočila paže okolo jeho krku a on se řítil po pláži jako šílenec. Samozřejmě zakopl a hodil držku i se mnou. Naštěstí padal na pusu, takže se mi prakticky nic nestalo. Okamžitě jsem se od Harryho odkulila stranou a zvedla se.
"Je ti něco?"
Nehýbal se. A já neuměla první pomoc.
"Harry?" už jsem zněla trochu vystrašeně. Obrátila jsem ho obličejem ke mně. Všimla jsem si několika odřenin na jeho obličeji, ale bylo to spíš roztomilé než že bych se roztřásla jako vždycky, když vidím krev. Párkrát jsem se nadechla a odehnala touhu se s křikem rozeběhnout pryč. Matně jsem si vzpomínala na hodiny zdravovědy na základce, kde jsem se snažila nejrychleji zdrhnout ze třídy, nebo se alespoň nenápadně přesunout pod stůl.
Zjistit jestli dýchá! Napadlo mě to ve vteřině a nevěděla jsem, jestli se to tak dělá správně, ale když tam tak přede mnou ležel, položila jsem mu hlavu na hruď. Musela jsem přemýšlet, na které straně srdce je, ale tak ne každý je od přírody biolog, že.
Ve chvíli, kdy jsem si tam položila hlavu, zařval. A já se samozřejmě lekla jako…. prase, takže jsem ho okamžitě vší silou bouchla do nahé hrudi a vstala. Několik kroků jsem poodstoupila.
"To bolelo!" pochechtával se.
"To mělo bolet!" řekla jsem tvrdě. Nebyla jsem tenhle škádlící typ holek. Mě prostě nemohl vyděsit, aby si pak myslel, že se s ním budu smát!
"Máš páru, Johnsonová!"
"Jsem Robin, říkej mi tak!" ledový tón by slyšel i pták Ohnivák, ale ten…zatracený kluk se ho rozhodl ignorovat.
"Promiň, Robin!" řekl rozesmátě.
"To mi bolest v ruce nespraví!" zamumlala jsem naštvaně. Tolik si dovoloval!
"Krásná ukázka sarkasmu!" vysmekl mi poklonu.
"A já myslela, že jste v Británii taktní a roztomilý gentlemani a ne že se chováte jako nedospělý pitomci!" následně jsem si vzala z písku boty i kabelku a rozeběhla jsem se po pláži domů. Samozřejmě mě rychle dohnal.
"Omlouvám se. Bylo to pitomé!"
"Přemýšlej chvíli, já tvoji společnost nepotřebuju!" zasyčela jsem. Už jsem to udělala zase! Nepříjemný tón šelmy bránící si teritorium.
"Proto jsi neustále jedla zmrzlinu?" byl prozrazen, viděla jsem to v jeho tváři, jakmile to řekl.
"Co? Samozřejmě že ne, je tu vedro, takže se něčím chladit musíš ne? Ty jsi mě sledoval?"
"Ne, co si to o mě myslíš! Jen jsem párkrát prošel okolo vašeho baráku."
"Jak víš, kde bydlím?"
"Viděl jsem tě tam, zatímco jsem utí…," další věc, co evidentně neměl prozradit, "…kal před psem Leeho babičky! Ten blbeček ho na mě poštval, a proto jsem utíkal!"
Znělo to normálně.
"A od tý doby víš, kde bydlím?"
"Já tě tam zahlíd, seděla jsi a koukala se na mě, jako kdybych ti zabíjel kočku…"
"Já nemám kočku."
'To je jedno, jde o ten princip. A pak jsem tě polil!"
"Jsem ti tolik utkvěla v paměti? No, je to jedno, musím domů."
Nechal mě jít.

Po pár dnech mi došlo, že to bylo jako z červený knihovny. Kluk přijde, zamiluje se do holky… Počkat, máme ten problém se zamilováním. Líbil se mi, ale nechtěla jsem ho. A u něj? To jsem nevěděla. Byl to jen návštěvník. Takový, který za pár dnů zase odjede pryč a jen holce zamotá hlavu. Proto jsem na něj byla tak nepříjemná. Nechtěla jsem se s ním bavit. Dál jsem měla žít svůj nicotný šedý život. Ne nějaký letní zamilování. Takže jsem byla nepříjemná znova a znova. A přesto, přesto jsem se s ním scházet nepřestala.

 

21 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 KJ KJ | 4. března 2012 v 14:01 | Reagovat

Milujem tie ich "naťahovačky" :D

2 Tonka :) Tonka :) | 4. března 2012 v 15:00 | Reagovat

v mori? :D:D:D

3 Dadys Dadys | 4. března 2012 v 15:03 | Reagovat

Ahoj! Omlouvám se že písum sem k článku! Je povedený!! Ale adminko chci se zeptat jestli ti přišla ode mě "Noční můra nebo zázrak?" Děkuju :)

4 Lady WeroniQue ♥ Lady WeroniQue ♥ | Web | 4. března 2012 v 17:28 | Reagovat

Skvělí díl :)

5 Eva Eva | E-mail | 4. března 2012 v 17:35 | Reagovat

[3]: ano přišla, :) děkuji

6 Vendy Vendy | 4. března 2012 v 17:57 | Reagovat

no super ;) nemůžu se dočkat dalšího ! :)

7 tessie tessie | 4. března 2012 v 19:45 | Reagovat

super honem další:D

8 Zee Zee | 4. března 2012 v 23:32 | Reagovat

Barunie, ani nevíš jak moc ti závidím tvoji originalitu! :)

9 Dadusha Dulce Dadusha Dulce | Web | 5. března 2012 v 12:38 | Reagovat

"Ahoj, co tu děláš?" zeptal se zmateně.
"Bydlím tu!"
"V moři?"
Tak toto ma úplne dostalo :D:D
Inak diel podarený ako vždy, od teba už ani zlý diel nečakám :D Milujem, keď sa naťahujú a ja sa smejem, to u mňa vždy poviedku zdvihne!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama